V Česku není příliš mnoho obcí, které by provozovaly svůj vlastní hostinec. V Trojanovicích-Horečkách to ale dělají. Na esteticky mimořádně vysoké úrovni.

Pokud se vydáte na výlet do Beskyd, bude vás na prvním místě nepochybně zajímat zdejší krásná příroda. Pokud ale budete chtít zároveň vidět i něco ze současné architektury, nevynechejte obec Trojanovice, s jejímž vedením zde již několik let spolupracuje architektonický ateliér Kamila Mrvy. Toto kreativní propojení vyústilo v řadu drobných i větších realizací.

Začalo to kdysi nenápadně, rekonstrukcí šaten zdejšího fotbalového klubu TJ Bystré. Stavební práce pak byly zaměřeny na místní hasičárnu, mateřskou a základní školu, a to i s jejich sportovním zázemím. Speciální postavení v této spolupráci zaujímá část Trojanovic s názvem Horečky. Zde vznikla nejdříve drobná, ale významná stavba zvoničky s krytým místem k odpočinku i výhledu na kopec Javorník. Následovala renovace lesního amfiteátru včetně zastřešení jeho pódia. Najdeme zde naučnou stezku v korunách stromů a do budoucna se chystá adaptace věže skokanského můstku na muzeum Jiřího Rašky.

reklama
reklama

Klíčovým prvkem je zde ale úprava stavení s číslem popisným 2. Kdysi se zde narodil Antonín Bača Horečka, který se nejvíc zasloužil o vznik obce Trojanovice a její samosprávu v roce 1748. Dnes funguje jako hostinec s ubytováním. Jeho otevřené přízemí však slouží i jako místo pro pořádání nejrůznějších společenských a kulturních akcí.

Pootočené stopy minulosti

Na první pohled není úplně snadné rozpoznat, že jde o historický dům s velmi bohatou historií. Jeho forma s valbovými střechami však leccos naznačuje a uvnitř nás na to autoři rekonstrukce na několika místech alespoň lehce upozorňují. Na trámu s rokem založení stavby u vstupních dveří či v odhalené cihlové klenbě při pohybu z přízemí do druhého patra nebo do sklepních prostor.

Trojanovický hostinec stojí na velice krásném místě, obklopen úžasnou přírodní scenérií, a tak se není co divit, že zásadním motivem rekonstrukce se stalo propojení vnitřku s vnějškem. Za dobrého počasí můžete sedět venku pod stromy, za horšího pak uvnitř, ale podstatná část interiéru přízemí je umístěna v celoprosklených verandách, které vystupují mimo hlavní objem původního domu. Navazují tak na kdysi zde umístěné verandy obdobné velikosti, ale značně jiného členění.

Hostinec Rekovice v Trojanovicích

◼ Autoři: Kamil Mrva, Kamil Mrva Architects
◼ Spolupráce: Václav Kocián, Jaroslav Holub, Romana Mališ Bílková (interiér), Tomáš Šenovský (statika)
◼ Investor: Obec Trojanovice
◼ Projekt: 2012–2014
◼ Realizace: 2014–2016

Jak v prvním nadzemním podlaží, tak v patře převažuje v interiéru bílá, tu pak doplňuje dřevo a neutrální šedá stěrková podlaha. Uvnitř domu najdeme ještě prvky z betonu − centrální komínové těleso s krbem, jednotlivé přípravné či výdejní pulty, a dokonce i umyvadla toalet.

Průhledný skrz naskrz

Hlavní sál přízemí je zcela ovládán mimořádně velkým obdélníkovým okenním otvorem, který přímo vtahuje okolní les do interiéru. V případě pořádání přednášky či filmové projekce můžeme okno zcela zatáhnout promítacím plátnem o stejné velikosti. Jedna stěna je pokryta velkorysou knihovnou z ocelové prostorové struktury.

Otevřenost a transparentnost se neprojevují pouze ve spojení s venkovními prostory, ale i s vnitřkem. Při cestě z restaurace do horního, hotelového patra tak díky výraznému prosklení můžete nahlédnout přímo do kuchyně a sledovat, v jakých podmínkách se vaše jídlo připravuje.

Za zmínku stojí rovněž úprava bezprostředního okolí včetně blízkého lesního bufetu. V zásadě je u něj uplatněn velmi podobný princip jako u části hostince Rekovice, jak se zrekonstruovaný hlavní objekt nazývá. Jde o zachování původní struktury, přestože v tomto případě nešlo o cenné historické stavení, ale o pouhé stavební buňky, a o vnější opláštění pomocí svislých dřevěných hranolů.

Nejpozoruhodnější na celém příběhu je ale fakt, že investorem, který chátrající objekt koupil, zrekonstruoval a provozuje ho, je obec Trojanovice. Myslím si, že mantra o tom, jak obce nemají podnikat a nemají dělat nic kromě toho, co je nezbytně nutné, je v Česku zakořeněna skutečně hluboce. Na otřesení jí ale možná stačí právě návštěva místního hostince. Pro mě představovala skutečně velký zážitek. Velkorysé, kultivované prostředí, dotažené do promyšleného detailu včetně citlivého grafického designu. Je osvěžující vidět místo, které není oblepeno vytištěnými nápisy v zaletovaných čtvrtkách formátu A4, které by vám takto neomaleně oznamovaly, kde se co nachází.

Dosud poslední realizaci týmu Kamila Mrvy ve zdejším okolí, a to myslím tu architektonicky nejradikálnější, představuje nedávno dokončená horní stanice lanové dráhy na Pustevnách. O ní si toho řekneme více v některém z dalších dílů této rubriky.