Pět měsíců po zákazu kouření v restauracích se v některých hospodách zase dýmá. Založili tam klub, natáčejí film o kuřácích nebo prostě jen mají "soukromý večírek". A úřady tápou.

Kousek nad pražským Národním muzeem je hned vedle proslulé restaurace Demínka méně známá suterénní hospoda s polopatickým názvem U Demínky. U vchodu svítí do tmy cedule "Kácovský klub české hospodské kultury" a další nápis upozorňuje: "Po dobu natáčení celovečerního filmu Tradice vinohradských hospůdek je kapacita pro členy omezena."

Dovnitř se ale jen tak nedostanete. Dveře lokálu nejdou zvenčí otevřít, je třeba zvonit. Mě však v domluvený čas čeká majitel podniku Pavel Velíšek, 61letý výřečný muž ve svetru. Sestupujeme po třech schůdkách do pivnice. Tedy vlastně do "klubu", jak mě pan Velíšek opakovaně opravuje.

reklama
reklama

Vevnitř to ovšem vypadá jako v hospodě: výčep s pípou, hostinský, oficiálně "obsluhující člen spolku", roznáší piva značky Kácov a sem tam i nějaké pokrmy. Všechny stoly jsou v šest večer téměř plné. Na nich je vidět něco, na co jinde už nenarazíte: popelníky. A většina hostů kouří. Od 1. dubna 2017, kdy se tu konala ustavující schůze Kácovského klubu, se dřevem obložený interiér pivnice nezměnil. Jen nad pípou nově visí asi metrový model cigarety, podle pana Velíška napěchovaný skutečným tabákem v hodnotě téměř tří tisíc korun, věnovaný senátorovi za ODS a odpůrci protikuřáckého zákona Jaroslavu Kuberovi.

Než dostanu malé pivo, za které později zaplatím patnáct korun, musím si zakoupit členský průkaz spolku s pořadovým číslem 1036. Stávám se takto nestálým členem klubu, kterým mohu být za poplatek 10 korun celý měsíc. Kdybych se chtěl stát řádným členem spolku, přišlo by mě to na stovku za rok.

Kultura v ohrožení

"To není jen tak, založit spolek. Pracovali jsme na tom tři čtvrtě roku a pomáhali nám v tom tři právníci," tvrdí Pavel Velíšek, který do roku 1989 učil češtinu a dějepis na základní škole a poté pracoval v pojišťovnictví. Ustavující schůzi klubu měli letos na apríla, a jak ukazuje obchodní rejstřík, spolek byl registrován u Městského soudu v Praze 2 o dva dny později.

Stanovy mi předseda spolku Velíšek, kuřák, jenž si během rozhovoru s nekuřákem v zadýmaném prostoru ohleduplně nezapálí, však ukázat nechce. "Nejsou ani na našich stránkách. Je to naše know-how," prohlašuje. Cílem spolku je podle Velíška zachovat "hospodskou kulturu", jež je fatálně ohrožena zákazem kouření v pohostinství, který vstoupil v platnost letos 31. května. A o této údajně mizející hospodské kultuře se v podniku U Demínky prý také natáčí film.

Dřív to byla hospoda U Demínky, teď se tu schází klubisté a komparzisté v jedné osobě.
Dřív to byla hospoda U Demínky, teď se tu schází klubisté a komparzisté v jedné osobě.
Foto: Honza Mudra

Žádné filmaře tu nicméně nevidím. "Tamhle chlapi k nim patří," ukáže šéf spolku ke stolu u protější zdi, kde sedí tři muži. Vypadají jako běžní štamgasti, pijí pivo a kouří. Mezi jejich půllitry leží videokamera, pánové si jí ale nevšímají. Pan Velíšek pokračuje ve výkladu.

"Nepropagujeme kouření. Jde nám o sdružování. To je kvůli zákazu kouření silně narušeno. Příklad: Hrajete v hospodě karty a v tom se půlka hráčů zvedne, protože si jde ven zakouřit. Pospolitost je najednou přerušená!" argumentuje Velíšek. Na jeho podporu se přidávají štamgasti od vedlejších stolů. "Je to protispolečenský zákon. Považuji za absurdní, že si kuřáci a nekuřáci nemohou spolu sednout k pivu," durdí se inženýr Eduard Krčmář, nekuřák, který sem chodí s kouřící manželkou. "Přece ji nebudu vyhánět," dívá se na ženu. "Kuřáci v hospodě mi nevadí. Mně víc vadí, když lidi kouří před ní a dělají tam večer hluk," říká Antonín, další nekuřák v místnosti.

V Katovně se kouří ostošest. Teď to ale není hospoda, natáčí se tu film a hostinský jen doprodává zásoby.

Pan Velíšek mi nakonec z utajovaných stanov alespoň kousek přečte. Posláním spolku je podle nich "udržovat a rozvíjet českou hospodskou kulturu, která se vyvíjela několik století na území této země a která spočívá zejména ve výměně názorů na všechna možná témata a provozování nejrůznějších her…". A pak se tam mluví o tom, že během natáčení filmu je ve spolku povoleno kouření cigaret a dýmek. Když se film netočí, mizí ze stolů rekvizity, tedy popelníky, a U Demínky to podle Velíška zase "vypadá jako v běžné hospodě, která respektuje zákony".

"A kdy se tedy začne dnes natáčet?" ptám se. "To já nevím, natáčení má na starosti Jiří Babica, další člen spolku, jemuž jsem tyto prostory právě kvůli filmování pronajal do 25. února 2018. Točí se podle toho, jak má Jirka volno," říká Velíšek o známém kuchaři, který moderoval pořady o vaření v komerční televizi a nyní má v Praze půjčovnu a servis lyží. "Já se ale o natáčení nestarám, filmařině nerozumím," dodává Velíšek. Prozrazuje však, že snímek má představit hospodskou kulturu 60. let a případné další díly navážou následujícími dekádami. Členové spolku svým podpisem souhlasili s tím, že budou natáčeni jako komparz v dobovém oblečení.

Rozhlížím se. Lidé popíjejí pivo, kouří, povídají si spolu. Chlapík vedle se láduje nakládaným hermelínem. Podle Velíška se jídlo do podniku dováží v rámci cateringu pro "komparz", který zajišťuje pan Babica, stejně jako to je v případě dodávek kácovského piva. Nikdo z hostů na sobě nemá svršky, které by připomínaly 60. léta. Kamera u vedlejšího stolu leží stále netknutá. "My si asi nerozumíme," povzdechne si pan Velíšek, když na ten rozpor upozorním a zkoumavě si mě prohlíží jako člověka, který má pomalejší vedení. "Filmaři to tu mají zadané na celý den, ale natáčí se třeba jen chvíli. Dnes dopoledne už byly natočeny čtyři minuty filmu. Já si jako student taky přivydělával v komparzu. Čekali jsme třeba 11 hodin a pak se natáčelo sedm minut," přibližuje svět filmu Velíšek.

Trochu si pomoct

Jiří Babica překvapivě tvrdí, že skutečné natáčení zatím nezačalo. "Komparzisti si teprve zkoušejí role. Kdy to spustíme naostro, jsme se ještě nerozhodli, ale slibuju vám, že pak to bude velké," říká po telefonu.

V hospodě zajdu ještě k trojici mužů, kteří "hlídají" kameru. Není celé to natáčení jenom zástěrka, aby si tu pivaři mohli v klidu zakouřit? "Ne, my čekáme, až nám dá pan Babica pokyn. Všechno je legální. Proto pan vedoucí podstoupil to martyrium se zřízením klubu," podotýká čtyřicátník Jiří Dittrich, jevištní mistr, který pracuje stejně jako jeho dva spolustolovníci v nedaleké Státní opeře. "Podívejte, možná to i zástěrka je, ale proč si trošku nepomoct," připustí na závěr s úsměvem.

Zakladatel Kácovského klubu české hospodské kultury Pavel Velíšek. Fotografování povolil jen bez přítomnosti dalších členů.
Zakladatel Kácovského klubu české hospodské kultury Pavel Velíšek. Fotografování povolil jen bez přítomnosti dalších členů.
Foto: Lukáš Bíba

Klub U Demínky není jediný pivařský podnik, kde se dá kouřit. Na pražském Smíchově vznikl na místě hospůdky Knoflík Spolek knoflíkářů, jeho šéfová ale nestojí o publicitu. Některé mimopražské pivnice vstupují do Klubu labužnických pohodářů. Ten založila Dagmar Krylová na místě zbankrotované hospody už v roce 2006 a nyní radí zájemcům, jak založit spolek, který nevykazuje zisk, a obejde se tedy bez elektronické evidence tržeb. Scházejí se tam třeba milovníci šipek nebo trampingu, popíjejí pivo a samozřejmě kouří, protože podle členů spolku nejde o hospodu.

V Praze 7 jsem nedávno zašel v sobotu krátce po desáté večerní do jedné pivnice, která mívala otevřeno vždy do jedenácti. Přestože přes den tam zákaz kouření dodržují, kolem desáté byly na stolech popelníky a většina hostů u piva dýmala. "Už máme zavřeno, je tu soukromý večírek," oznámil výčepní, aniž by na dveřích či jinde visela informace o změně zavírací hodiny. "Pokud se vám to nelíbí, nemusíte tu být," dodal obsluhující.

Katovna a její kronika

"Dnes uzavřená společnost," oznamuje nápis na dveřích pivnice Katovna U Petra v pražských Záběhlicích. I tady se zřejmě filmuje, jak upozorňuje další cedule: "Z důvodu natáčení Záběhlické kroniky bude zavřeno ve dnech od 31. 8. 2017 do 31. 8. 2029." Už zvenku je skrz sklo vidět, že v Katovně se dýmá ostošest.

Před necelým rokem v tomto podniku, který je jedním z posledních nefalšovaných pražských lokálů "čtvrté cenové skupiny", dělal magazín ego! reportáž o "týdnu, který otřásl hospodami". V listopadu 2016 byla během několika dnů zavedena EET i schválen protikuřácký zákon, jenž měl začít platit zhruba o šest měsíců později. Hostinský Petr Lázňovský se tehdy čerstvě vrátil z jednotky intenzivní péče, kde strávil několik týdnů po kolapsu ve vlastní hospodě. Lékaři mu zakázali pít alkohol a on tváří v tvář novým pořádkům přemítal o tom, jestli se vůbec s novu érou vyrovná.

Dnes je v jeho poněkud omšelé hospodě ukryté v útrobách záběhlické tržnice o poznání víc hostů než před rokem. Pětačtyřicetiletý pan Lázňovský se v hustém kouři, ač sám je už 15 let nekuřák, zeširoka usmívá. S publicitou nemá problém, naopak prý má radost, když se o "projektu" dozví víc lidí. "Už to není hospoda, prostor jsem pronajal člověku, který tu natáčí film, a já jen doprodávám zásoby," ujišťuje dlouholetý hostinský, když roznese várku piv. Peníze, které hosté, čili komparzisté, dávají za nápoje, jdou prý zpět "produkci filmu".

Kameru tu umístili do rohu na stojan a namířili do místnosti, v provozu ale zrovna není. Temnou a svéráznou hospodu Katovna, ověšenou obaly elpíček Karla Gotta, naivistickými malbami jednoho ze stálých hostů či normalizačními transparenty, považují štamgasti za srdce Záběhlic, a proto prý o ní natáčejí časosběrnou filmovou kroniku.

Všechno zapisuju

"Teď se snažím přes známé v televizi domluvit, aby s námi někdo podepsal smlouvu o natáčení tohoto snímku," tvrdí štamgast Katovny Radovan Bednář, před několika lety sám televizní produkční, jenž se po propuštění živí jako hlídač. Společně s Lázňovským poslali k soudu žádost o zřízení Spolku Katovna, aby kouření v podniku "zlegalizovali". Když jim však přišla výzva k doplnění několika dokumentů, svou snahu vzdali. Domnívají se, že argument o natáčení filmu případným kontrolám postačí.

Za režiséra je tu označován pomocník pana Lázňovského, šedesátník František Doupovec. Dnes si sice dal už několik piv, "za rejžu ale může zaskočit kdokoliv", přesvědčuje Petr Lázňovský. "Epizodářem" se stal Jaroslav Karpíšek, třicátník s delšími vlasy, donedávna kulisák na Barrandově, dnes bez práce.

"Když se vrátím domů, pokaždé napíšu do notýsku, co se tady ten den stalo," vypráví muž, jenž přichází do lokálu často už ráno. "Sem zápisník neberu, protože bych se zpil a někde to po cestě ztratil. Petr mi nevěřil, ale já tam epizody opravdu poctivě zapisuju," ujišťuje.

Hostinský Petr Lázňovský: "Za rejžu zaskočí kdokoliv."
Hostinský Petr Lázňovský: "Za rejžu zaskočí kdokoliv."
Foto: Michaela Danelová

Mezi ně patří příhoda s policisty, kteří před pár týdny přišli do Katovny udělat kontrolu. To bylo ještě v tříměsíčním přechodném období po zákazu kouření, kdy byli hospodští "hájeni" a pokuty mohli dostat jen kouřící hosté. Pár návštěvníků Katovny zaplatilo po 200 korunách, protože argumentace o natáčení na muže zákona zřejmě nezabrala. "Pak přišli ke mně, viděli popelník s vajglama. Kouříte? zeptali se. Řekl jsem, že ne, že jsem z nostalgie schválně popelník nevysypal, protože se mi stýskalo po době, kdy se mohlo kouřit. Jenže my tady teď natáčíme, takže zase můžu, řekl jsem, a zapálil si," vypráví Karpíšek. Tvrdí, že policisté ho nechali být a odešli.

Lázňovský dodává, že "šťáru" provedli v lokále i hygienici a živnostenský úřad, žádné důsledky to pro něj prý zatím nemělo. "Výkon státního zdravotního dozoru v této provozovně stále probíhá a Hygienická stanice hlavního města Prahy se k němu nemůže v této chvíli vyjadřovat," uvádí ředitel pražských hygieniků Jan Jarolímek.

Až zasedne nový parlament

Úřednice z živnostenského úřadu Prahy 10 tvrdí, že její odbor v Katovně letos nezasahoval. "Pokud se tam ale podává pivo, spadá to do vymezení zákona a kouřit se tam nesmí. A to se týká i situace, kdyby si tam zřídili jakýkoliv klub či spolek," říká žena, která prý není oprávněna mluvit s tiskem, a proto nechce zveřejňovat své jméno. Mluvčí Městské části Praha 10 Vít Novák se přitom překvapivě domnívá, že úředníci posuzovat protikuřácký zákon ani nemohou: "Zda je,při natáčení filmu' legální kouřit, živnostenský úřad nemůže odpovědět, neboť zákon mohou vykládat pouze soudy." A pro posouzení, zda hostinský podniká, nebo třeba jen "doprodává zásoby", by podle Nováka "zřejmě byla nutná spolupráce více dozorových orgánů, například finančního úřadu v otázce EET, což ale v praxi nebývá samozřejmostí z důvodu mlčenlivosti jednotlivých dozorových orgánů."

Jak se ukazuje, jednoznačné to nebude ani s výklady právníků. "Jde o soukromou záležitost lidí, kteří mají společný prostor a společného koníčka, a zákaz kouření se na soukromé místnosti nevztahuje," míní advokát Michal Pacovský, který pomáhal při ustavení klubu U Demínky. Dodává, že společným koníčkem členů spolku není kouření, ale "odpor k nesmyslným zákazům".

Oproti tomu právník zabývající se tabákovou legislativou Tomáš Kindl je přesvědčen, že "natáčení filmů" i spolky jsou "zastíracím manévrem" kuřáků. "Je to jasné obcházení zákona. Když něco vypadá jako hospoda, je to hospoda," dodává Kindl, podle nějž není možné v restauracích kouřit ani mimo provozní hodiny. Právník připomíná, že úřady mohou těm, kteří nechávají ve svých restauracích hosty kouřit, napařit pokutu až 50 tisíc korun, v případě neoprávněného podnikání jsou sumy ještě násobně vyšší. Rozhodující ale podle něj bude, jak rozhodne soud, pokud se dotyčný proti případné pokutě odvolá.

"Zatím tu žádná kontrola nebyla a my sem stejně žádnou nepustíme, je to soukromý klub. A policie může vkročit jen v případě, kdybych ji sám zavolal," prohlašuje majitel lokálu U Demínky Velíšek. Smlouvu s "filmaři" se prý po jejím vypršení v únoru chystá prodloužit. A vkládá naděje do nového parlamentu: "Nějak to meziobdobí přetlučeme a poslanci pak ten divný zákon určitě změní."