V budově od architekta Jeana Nouvela je hotel, v dolní části byl obchodní dům, který vystřídala Wexelerate.
Foto: Michael Beck
Devět mužů na pódiu a dva tisíce hostů odpočítávají poslední vteřiny. Slovo "Start!" zaniká ve vřavě. Atriem se snášejí barevné lístečky. Pánové na pódiu přestřihují pásku, což je v jejich počtu logisticky náročné i legrační. Ale nakonec se to povede.

Wexelerate, největší akcelerátor začínajících firem v Evropě, slavnostně zahájil svou činnost. Je pátek 17. listopadu večer. Jsme v centru Vídně, vzdušnou čarou asi 200 metrů od katedrály svatého Štěpána. Město má už předvánoční náladu.

V Design Tower, velkoryse pojaté budově na nábřeží Dunajského kanálu od architekta Jeana Nouvela, je atmosféra spíš jak na hollywoodském večírku. Všechna čtyři patra jsou zaplněna lidmi, řada kanceláří se proměnila na provizorní bary. "V kolik skončíme? Tipuji ve tři ráno, možná později," říká Thomas Reiter.

reklama

Sympatický čtyřicátník je majitel PR agentury a jeden ze zakladatelů projektu. Takže ví i to, proč se Wexelerate slavnostně spouští v půlce listopadu, když se sem první nájemníci stěhovali už koncem srpna a start-upy tu jsou od září. "Nebyl čas. Když jsme to tu rozjížděli, měli jsme vše rozpočítané na minuty. A pak, takovýhle večírek prostě nepřipravíte za pár týdnů," říká.

Start-upy dnes rostou jako houby po dešti. Všude včetně střední Evropy. Nejrůznější akcelerátory a kancelářské prostory, jež jsou pro ně speciálně uzpůsobené, vznikají téměř v každém větším městě. V Česku jich jsou už desítky, možná stovky. Města jako Londýn, Berlín nebo Stockholm aspirují na to stát se evropským "Silicon Valley". Přitahují začínající podnikatele i investory z celého světa. Vídeň na tom seznamu dosud chyběla. Možná nezaslouženě. A hned z několika důvodů. Jistě, ve Vídni se stále chodí na plesy a v některých kavárnách máte pocit, že se za sto let zas tak nezměnily. Ale Vídeň není žádným skanzenem minulosti. Má skvělé univerzity a letos skončila už po osmé za sebou na vrcholu žebříčku měst, v nichž jsou nejlepší podmínky k životu na světě.

Dává tedy smysl, že se právě tady otevřel největší startupový akcelerátor. Proč a čím se liší od těch ostatních? "Dvěma věcmi," říká Thomas Reiter. "Za prvé je Wexelerate přímo v centru − akcelerátory bývají spíš v univerzitních kampusech nebo v moderních či revitalizovaných čtvrtích. A za druhé, my velmi silně akcentujeme spolupráci start-upů s velkými korporacemi. Ty se můžou stát jejich zákazníky nebo obchodními partnery. Pro některé start-upy je to důležitější než peníze od investorů."

Akcelerátor z obchoďáku

Jenže ono je to důležité i pro korporace. Od akcionářů a investorů slyší požadavek, že musí inovovat, ale to není v korporátní kultuře snadné. Chybějí nadhled, odvaha i energie. Velké společnosti zakládají inovační divize či jakési "interní start-upy", což ne vždy funguje. Vídeňský Wexelerate jim říká: zaplaťte, ne zas tak moc, a my vám přístup ke start-upům umožníme.

Nápad vznikl vloni v létě. "Jako skupina kamarádů a byznysmenů jsme se vydali do Kalifornie, do akcelerátoru Plug and Play v Sunnyvale, největšího na světě. Hned jsme cítili, že něco podobného bychom chtěli ve Vídni," říká Reiter.

Pátek 17. listopadu. Po třech měsících fungování přišlo slavnostní otevření

Štěstí bylo, že sehnali budovu, kde dnes Wexelerate sídlí. V prostorách o ploše devět tisíc metrů čtverečních byl obchodní dům, otevřený zhruba před pěti lety. "Ale nefungovalo to. Měl sice vynikající polohu, ale lidé se sem nenaučili chodit nakupovat. Dům má skvělou architekturu a je z něj nádherný výhled, takže se lidé přišli podívat, ale už se nevraceli," říká.

Majitelem je pojišťovna Uniqa Insurance, která nemovitost původně chtěla prodat, ale pak souhlasila s tím, že v ní vznikne startupový akcelerátor. "Měli jsme rok na to najít partnery, začít mapovat specifický trh a připravit všechny smlouvy. Zdálo se nám nemožné to zvládnout. Ale podařilo se," vzpomíná Reiter. Cílem Wexelerate bylo vytvořit správný mix ze start-upů, korporací a firem, jež tento "ekosystém" doplňují a zajišťují cosi jako servis. Právní kanceláře, účetní firmy, on-line média, komunikační agentury. Ostatně ta Reiterova je jednou z nich.

Start-upy čtyřměsíční účast v akcelerátoru nic nestojí, jejich provoz financují korporace. "Ty platí za to, že je propojíme se start-upy, o které projeví samy zájem," upřesňuje Reiter.

Funguje to tak, že ze stovky přihlášek vyberou experti a mentoři Wexelerate ty, které splňují základní podmínky. "Máme přísnou metodiku, podle níž výkon start-upů bodujeme. Díváme se například na to, jak zkušení jsou jejich zakladatelé a zda už mají něco za sebou. A samozřejmě nás zajímá, v čem je jejich technologie inovativní a na čem mají postavený byznysplán," říká.

Takto vyselektovaných společností bylo kolem 200. Jejich seznam dostanou korporace, aby si vybraly ty firmy, které je zajímají. Jsou to tedy velké společnosti, které mají poslední slovo. "Pár start-upům dáme ovšem něco jako divokou kartu. Sice o ně korporace nemají zájem, ale my jim věříme, že jsou dobří," doplňuje Reiter. A naopak, některé start-upy akcelerátor sám oslovuje a nečeká, až se přihlásí. "To když objevíme firmu nebo inovaci, kde je nám jasné, že o ně korporace budou mít eminentní zájem."

Podmínky na míru

Takovým osloveným start-upem bylo i Legito, jedna ze čtyř firem, které jsou v prvním turnusu z Česka. Což je mimochodem slušné, patříme tak k nejvíce zastoupeným zemím kromě Rakouska. Těmi dalšími účastníky jsou Energomonitor, Photothera a Spendee.

"Oslovili nás organizátoři akcelerátoru, a to na základě naší účasti na vídeňském startupovém festivalu Pioneers," říká Ondřej Materna, šéf Legita. Firma, založená v lednu 2014, nabízela původně automatizované právní vzory pro lidi a malé firmy, letos už má platformu i pro velké mezinárodní společnosti. Tedy něco, co korporátní partnery Wexelerate mohlo zajímat.

A vzájemný kontakt oceňují i lidé z Legita. "Pro nás je ta základní myšlenka docela atraktivní," poznamená Materna a připomíná, že většina akcelerátorů nabízí tréninky a workshopy na klasická témata, jako jsou budování týmu, personalistika či leadership. "Na Wexelerate se mi líbí, že se nebáli pomoct s akvizicí zákazníků. Ta je pro firmy jako my asi nejdůležitější." Zatím se prý docela daří, i když Ondřej Materna je s hodnocením radši opatrný. "Zajíci se sčítají až po honu. Takže uvidíme koncem ledna, kdy program skončí. Ale snahu lidem z Wexelerate rozhodně nemůžu upřít!"

Prvního turnusu se účastní 52 start-upů, z toho čtyři z Česka

Podobně velký zájem měli i o Energomonitor. "Oslovili nás mailem, vyplnili jsme přihlášku a pak nám sdělili, že jsme přijatí," říká Jakub Marek, obchodní ředitel. A jeho kolega Jiří Kovanda dodává: "To bylo někdy na přelomu jara a léta. Ale když jsme si přečetli, co všechno by účast obnášela, tak jsme to celé zdvořile odmítli."

Problém byl v tom, že Wexelerate požaduje, aby po celou dobu programu byli dva až tři lidi v podstatě nonstop ve Vídni. "Nemůžeme si dovolit nikoho na tak dlouhou dobu postrádat," vysvětluje Kovanda. Energomonitor, který nabízí chytrý monitoring spotřeby energií v domech či bytech, už není v pravém smyslu tak docela start-upem. "Jsme fungující, rozběhnutá firma s 25 zaměstnanci. Máme vlastní hardware, vyvíjíme svůj software a rozvíjíme obchod v několika evropských zemích, hlavně v Itálii a Španělsku."

Wexelerate se však nedal tak jednoduše odmítnout a nabídl Energomonitoru účast za speciálních podmínek. "V podstatě dopředu souhlasili, že budeme mít mnohem volnější režim než ostatní a že budeme vlastně víc hosté než skuteční účastníci," říká Kovanda. O Energomonitor se totiž zajímala jedna z korporací, která má ve Wexelerate členství. "Byla to rakouská pošta. Dnes už máme rozbíhající se společný projekt a šanci vstoupit na rakouský trh," dodává obchodní ředitel Jakub Marek.

Vídeň versus San Francisco

Energomonitor svou účast hodnotí pozitivně. Byť nikdo z firmy v rakouské metropoli moc času netráví. "Dojíždím do Vídně tak jednou za dva týdny na konzultace nebo workshopy. Strávím tu den nebo dva a pak se vrátím," popisuje produktový ředitel Jakub Kovanda.

S mentory a experty, kterých Wexelerate nabízí účastníkům kolem stovky, si schůzky pečlivě plánuje. "V rámci časových možností s nimi řeším naše aktuální problémy. Je jasné, že mi během hodinové konzultace nejsou schopni dát instantní rady, které všechno vyřeší. Ale jsou to všechno kapacity a zkušení lidé, kteří při konzultaci umějí poradit správný směr."

To oceňuje i další český start-up Spendee. "Vídeň je blízko, tak tam naše lidi dost protáčíme. Zúčastní se mentoringových schůzek a nasávají atmosféru. V průměru tam máme stále tři až pět lidí," říká David Nevečeřal, šéf a zakladatel firmy.

Konzultace s mentory, workshopy, navázání kontaktů s možnými investory a partnery – to jsou hlavní přednosti vídeňského startupového projektu.

Spendee vyvinulo a nabízí mobilní aplikaci pro správu financí. Je tak ve velmi konkurenčním prostředí, v Česku i globálně. Ale firmě se daří. Počet těch, kteří si aplikaci stáhli, se blíží tři čtvrtě milionu. A letos Google vybral Spendee mezi 33 světových start-upů, kterým chce pomoct s jejich byznysem, a zařadil je do svého akcelerátoru Launchpad Accelerator. "V San Francisku to bylo ve srovnání s Vídní dost odlišné. Tam je organizátorem technologická společnost, zatímco za Wexelerate jsou výrazní korporátní sponzoři," vysvětluje Nevečeřal.

Co je lepší? "Těžko říct. Obojí má své. Ale nám samozřejmě vyhovuje například přímý kontakt s bankami," říká. "Naším hlavním cílem bylo dostat se k zajímavým lidem a to se povedlo." Těší se i na závěrečná setkání s investory z regionu, jež jsou v plánu v lednu.

Trochu zklamaný je z toho, že hodně start-upů není moc aktivních, anebo ve Vídni možná ani nejsou. "Pravidelně z těch 50 potkáváme tak 15. Coworkingové prostory jsou často poloprázdné. To by se v Googlu nestalo. Tam byla daleko živější atmosféra a fungovalo to mnohem víc sociálně." Dodává: "On byl často právě ten pohled kolegů podnikatelů z jiných zemí k nezaplacení. Ale to neznamená, že se organizátoři nesnaží. Je ovšem prostě vidět, že jsme první turnus."

Příjemné podnikání

Minulý týden byla uzávěrka do druhého čtyřměsíčního programu, který začne příští rok na jaře. Podle Thomase Reitera do Wexelerate dorazily stovky přihlášek, o zájem není nouze. "Podporujeme to, aby co nejvíc lidí bylo ze sousedních zemí. Tam je největší šance, že si mohou vzájemně něco nabídnout. Přejeme si, aby například kandidátů z Česka bylo ještě víc."

Až se po skončení prvního programu budou sčítat plusy a minusy, bude jasné, kam se Wexelerate může posunout. Ale s letošním rokem je firma provozující akcelerátor spokojená. Je v zisku. "Budovu máme kompletně pronajatou a smlouvy s korporacemi uzavřené," říká Reiter.

Za to, že velké společnosti dostanou start-upy takříkajíc na talíři, platí čtvrt milionu eur ročně. "Jistě, není to málo peněz, ale pro korporace to není ani moc. Oni potřebují inovovat a my pro ně děláme práci, na kterou by si museli najmout vlastní lidí. Členství ve Wexelerate pro ně znamená fakticky úsporu."

Korporace podle něj profitují i z toho, že mají kontakt samy mezi sebou. A že se ze sídla Wexelerate stává ve Vídni místo, kam se chodí na nejrůznější akce, kde se pořádají konference nebo kam čím dál víc lidí míří jen proto, že je tam šance potkat někoho zajímavého. "Vím o lidech, kteří popadnou notebook a přijdou sem jen dvě hodiny pracovat," poznamená Reiter.

Wexelerate je asi největším evropským akcelerátorem, ovšem neznamená to, že Vídeň dnes konkuruje úspěšným startupovým metropolím, jako jsou Berlín či Londýn. Následným krokem je expanze do dalších rakouských měst a případně i do zahraničí. Mohla by být mezi nimi i Praha? Thomas Reiter se usmívá. "Zatím nic není tak daleko, abychom cokoli oznamovali."

Pro město tančící na krásném modrém Dunaji v rytmu valčíku představuje Wexelerate každopádně přínos. Konkrétní výsledky se ukážou nejdřív v lednu, ale nedá se vyloučit, že některé firmy ve městě zůstanou. Případně navážou s rakouskými korporacemi opravdu těsnou spolupráci.

Thomas Reiter, evidentně pyšný na to, co vše se u Dunajského kanálu za rok a půl podařilo, krčí rameny. "Anebo třeba jen zjistí, že ve Vídni máme dobrou kávu a že zdejší zákusky jsou vynikající. A že žít a podnikat tady se nejen vyplatí, ale že je to i příjemné. Kdo ví?"