Jiří Danzinger starší ukazuje návštěvníkům na exkurzi, jak tisknou na plátno vzory předtím, než jej namočí do modré barvy.
Foto: HN - Zbyněk Pecák
Rodina Danzingerových provozuje tradiční modrotiskovou dílnu v Olešnici na Blanensku už od začátku 19. století. V Česku už jsou takové dílny pouze dvě. Typicky modré barvení s bílým vzorem by se již za rok mohlo stát součástí kulturního dědictví UNESCO.

Na zahrádce malebné chaloupky v Olešnici na Blanensku je ve dvě hodiny odpoledne zatím klid. "Pojďte dál, máme ještě hodinku, než se začnou scházet turisté," vítá nás Jiří Danzinger mladší v tmavěmodré košili s typicky bílým vzorem. Otevírá dveře do obchůdku plného modrých věcí a dále do nejstarší modrotiskové dílny v Česku.

Unikátní metoda takzvaného negativního tisknutí má v Česku dlouhou tradici. Funguje podobně jako malování kraslic voskem. Nejdříve se na bílé plátno natiskne vzor speciální tiskařskou směsí, takzvanou rezervou, složenou převážně z kaolinu a arabské gumy, a poté se ve velkých kádích barví na modro v barvě indigo. "Tiskařská rezerva se pak vypere v octové vodě a zůstane jen čistě bílý vzor," vysvětluje Danzinger.

Jeho rodina provozuje modrotiskovou dílnu v Olešnici už od roku 1849 a rodinné tajemství výroby tiskařské rezervy i barvení si předávají z generace na generaci.

Dílnu převzal Jiří Danzinger mladší po svém otci. Ten v současnosti už nebarví, ale provádí turisty na předem objednaných expedicích nebo pravidelných exkurzích, které se konají vždy v úterý a ve čtvrtek odpoledne. "Není třeba se na ně objednávat, takže nikdy dopředu nevíme, kolik zájemců přijde. Někdy jsou čtyři, ale v sezoně dorazí i čtyřicet lidí," popisuje Danzinger. V dílně se přitom kromě provádění návštěvníků musí každý den také pracovat, aby se stíhaly odbavit objednávky.

reklama

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé

Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.