Jednu epizodu televizního seriálu Ulice píše i patnáct lidí. Na Ordinaci v růžové zahradě jich pracuje sedm a na komediálním Comebacku šest. Televizní scenáristika se za poslední roky změnila k nepoznání. Solitér Jaroslav Dietl by v dnešních velkokapacitních továrnách na scénáře možná ani neuspěl.

Každý týden dokážou seriály přikovat k televizím miliony diváků. Ulice, Comeback, Přešlapy, Ordinace v růžové zahradě, Pojišťovna štěstí, Kriminálka Anděl, Zázraky života – to jsou projekty, které v současnosti hýbou televizním světem.

Herci, kteří v nich hrají, jsou hvězdy, scenáristé, kteří je píší, už ale nikoho moc nezajímají. Přitom to jsou právě oni, kdo televizního otesánka krmí stále novými a novými příběhy. Scenáristé se tak hroutí pod náporem práce a televize zoufale shánějí nové autory.

Přitom před pár lety bloumali ulicemi, hledali si jakoukoliv práci, která by je uživila, a snili, že třeba jednou po nich konečně někdo bude chtít napsat scénář.

Český seriálový boom, který začal před šesti lety, kdy po diváckém úspěchu Rodinných pout na Primě šéfové televizí pochopili, jakým způsobem bojovat o sledovanost, je ale poněkud zaskočil.

Dialogisté a linkaři

Jenom Ulici, která se vysílá denně, v současné době tvoří okolo patnácti autorů sdružených ve dvou skupinách: v týmu autorů příběhů a v týmu scenáristů píšících dialogy. Za pět let už vzniklo přes 1700 epizod.

Tvorba scénářů pro Ulici funguje jako malá továrna, která spíš než kreativní práci připomíná pásovou výrobu. Hlavní postavou týmu, jež má ve scénářích právo veta, je šéfautor. Ten se svým nejbližším týmem vymyslí děj na rok dopředu, tedy kam se bude celý příběh ubírat.

reklama
p>Tento základní koncept dostanou takzvaní linkaři. Říká se jim tak proto, že mají na starosti jednotlivé linie příběhu. V případě Ulice jsou to hlavně různé rodiny. Jeden linkař třeba sleduje rodinu Nekonečných, další Boháčových. Vymýšlí děj a zápletky mezi jednotlivými členy rodin, zároveň však musí myslet na slaďování svých příběhů s ostatními, protože se jednotlivé linky samozřejmě navzájem ovlivňují. 

V okamžiku, kdy jsou linie vymyšlené a navzájem pospojované, přichází na řadu autoři dialogů, kteří pak jednotlivé scény rozepisují.

"Dialogista už třeba dostane popis situace, že se spolu dva kamarádi pohádají v baru, proč se tak stane, jak to dopadne a jak dlouho to má trvat. Jeho práce pak spočívá v tom, dát postavám slova, postavit obraz tak, aby byl zajímavý," vysvětluje šéfautorka Ulice Iva Bruknerová.

Za dobu, po kterou Ulice vzniká, už se na tvorbě seriálu vystřídalo na sedmdesát scenáristů. Jen málokteří vydrželi po celou dobu. "Velmi často vyhoří. Úmrtnost i skutečně dobrého autora je dva roky. Za tu dobu se dostane do stadia, kdy už prostě nemůže nebo to nechce táhnout dál," přibližuje Lucie Paulová, která čtyři roky vedla scenáristický tým Ulice a dnes připravuje další řadu Ordinace v růžové zahradě.

Svět stvořený pro vraždu

Děláme průměrný seriál pro průměrného diváka. Na toto heslo, které prý novým scenáristům Ulice šéfové vtloukali do hlavy, zřejmě nikdy nezapomene mladá spisovatelka Michaela Klevisová. Psaním Ulice strávila půl roku. "Přirovnání k továrně dokonale sedí," říká.

"Scenáristická mašinérie je naprosto precizně seřízený stroj, v němž žádné kolečko nesmí vyčuhovat a musí přesně na milimetr zapadat do dalších koleček. Jinak se totiž stroj zasekne."

Do týmu Ulice se dostala doslova z ulice před třemi lety. V té době se totiž zdejší scenáristická továrna potýkala s masivním odchodem autorů, a tak lidé z produkce sháněli nové lidi. Klevisovou oslovili díky úspěchu její první knížky Kroky vraha. S dalšími lidmi prošla konkurzem a začala pracovat. Do půl roku však všichni, kdo s ní nastoupili, zase odešli.

"Je to prostě náročné prostředí, které jen málokdo vydrží, navíc člověk stále přepisuje, vytváří různé verze, stále se něco slaďuje a předělává. Je to neuvěřitelně náročné místo na psychiku, místo, kde bouří emoce a dochází ke konfliktům. Prostě svět dokonale stvořený pro vraždu," směje se autorka, která se nakonec s Ulicí vyrovnala po svém. Napsala o velkovýrobně scénářů detektivku, již pojmenovala Zlodějka příběhů. Zápletka se točí kolem vraždy... šéfautorky.

Celý článek o české seriálové scenáristice si přečtete v pátečním vydání magazínu Víkend HN.

ctete-v-patek-530.gif