Pravítko a kalkulačka, nové byty budou hračka. Jak mají být velké kuchyně? Šest čtverečních metrů nejméně. Třicet až čtyřicet na dvoupokojový byt, ať má každý z manželů klid. Na tři pokoje padesát. To stačí, víc to nesmí stát. Ke spokojenosti všech spočítal František Jech.

Jednoduchá matematika má základ v komplikovaném názvu. Jak velké byty se mají stavět, určoval v poválečném Československu dokument "Funkční a směrné plány bytů" s podtitulem "Základy pro stanovení bytového standardu, odpovídající sociální a kulturní úrovni obyvatel v Československu po druhé světové válce".

Sídliště Solidarita

František Jech patřil do týmu architektů, kteří navazovali na předválečný funkcionalismus a levicové vize o jednoduchém úsporném bydlení. Už v roce 1931 organizovala architektonická Levá fronta výstavu proletářského bydlení, kterou doplnil odborný text Ekonomie nejmenšího bytu. Inspirací českým architektům byly Le Corbusierovy úvahy o Zářících městech tvořených jednoduchými domy zasazenými do zeleně. Místo bloků domů tvořících spletité městské uličky rovné linie domů bez dvorků. Centrální park, kolem kterého jsou domy rozestavěny v pravidelném rastru.

V poválečném plánovacím týmu se František Jech sešel s Karlem Storchem, a jen co dokončili výpočet bytových standardů, vše si vyzkoušeli v praxi. Ve Strašnicích na ně čekal téměř kilometr dlouhý a půl kilometru široký pozemek, na kterém bylo potřeba v rámci poválečné dvouletky postavit dvanáct set nových bytů. Do týmu přibrali ještě Hanuše Majera a na konci roku tu již stálo první poválečné sídliště Solidarita.

Sídliště Solidarita

Koncept bydlení byl jednoduchý. Uprostřed dlouhého pozemku zůstal upravený park, po jehož stranách se střídaly čtyřpatrové bytové domy s řadovými rodinnými domky, které měly jedno patro. Byly to jednoduché nepodsklepené stavby, například se tu vůbec nepočítalo s praním a sušením prádla, neboť to měla, v duchu nastupujícího kolektivismu, obstarat jedna velká sídlištní prádelna.

Vnitřní uspořádání řadových domků bylo účelné. V přízemí je po jedné straně vstupní chodby kuchyně a koupelna, na druhé straně schodiště do patra. Přízemní obývací pokoj má dveře, kterými se dá vejít přímo na malou zahrádku. V patře jsou pak dvě ložnice, z nichž ta menší má nad zahrádkou malou terasu.

_ty_patrov__bytov__d_m_295x195.jpg

Na stavbě sídliště se pracovalo družně, stavělo tu společně šest bytových družstev. A také pružně. Například betonové polotovary pro konstrukci stropů se vyráběly přímo na staveništi, aby se nemusely dovážet a skladovat. Díky tomu se stavělo také svižně. Domy na Solidaritě mají betonový nosný základ, do kterého si družstevníci jednoduše vyzdívali cihlové příčky. Návod na příště, jak stavět dobré sídliště.

Prvn__pov_le_n__s_dli_t__295x195.jpg

 

JAK SE TAM DOSTAT

Nejbližší zastávkou tramvaje je Zborov – Strašnické divadlo, kde staví spoj číslo 11. Od metra Strašnická se sem pěšky dostanete asi za 10 minut.