Začalo to již minulou sobotu rakouským filmem Michael; z jeho neurčitého popisku v oficiálním festivalovém katalogu nešlo nic konkrétního vytušit.

V kinosále se pak vyjasnilo: jde o chladný záznam obyčejných výjevů ze života jednoho obyčejného pedofila. Pětatřicetiletý Michael si ve svém domácím vězení drží desetiletého chlapce.

Markus Schleinzer dělal pro Hanekeho film Bílá stuha (Zlatá palma v Cannes 2009) casting dětských rolí.

Devětatřicetiletý rodák z Vídně tak svým celovečerním debutem vystřelil hned do hlavní soutěže nejslavnějšího festivalu.

To francouzský režisér Bertrand Bonello je jen o čtyři roky starší než jeho rakouský kolega, ale v Cannes už je jako doma. Na francouzském festivalu byly od roku 2001 – v rámci hlavní soutěže, Týdne kritiky či nezávislé sekce Director´s Fortnight – uvedeny již tři jeho celovečerní a jeden krátký snímek.

Do hlavní soutěže se letos artistní Bonello vrátil s noblesním titulem L´Apollonide. Na filmu je nejpůsobivější mámivá dekadentní atmosféra luxusního pařížského bordelu z přelomu 19. a 20. století.

Cannes Bonello

Decentní trailer zamlčuje pár peprnějších sexuálních scén, ale především šokující pointu se zohavenou kurtizánou. Sadistický obraz rozřezávaných úst (který připomene nucený úsměv Jokera z posledního Batmana) režisér ve filmu dvakrát zopakoval.

O snímek L´Apollonide nyní na festivalu usiluje společnost Artcam: třeba se tak naše distribuce dočká prvního filmu Bertranda Bonella v českých kinech.

Další francouzský režisér Bruno Dumont je už artovou hvězdou první velikosti a v paralelní soutěžní sekci Un Certain Regard uvedl včera novinku Hors Satan.

Brutalita versus humanismus

Po doslovnějším geopolitickém snímku Hadewijch (2009), uvedeném i u nás, se Dumont naštěstí vrátil ke stylu, který ho proslavil. Hors Satan má podobně tajemnou nedořečenou atmosféru, jakou se pyšnily předchozí Flandry (Velká cena v Cannes 2006) či excelentní Lidství, které posbíralo tři ceny na canneském festivalu v roce 1999.

A ačkoli s brutálními výjevy z předchozích děl novinka Hors Satan soupeřit nemůže, Dumont stále dokáže vyvolat tísnivý pocit z náhlého výpadu násilí.

Znepokojivá na filmu byla rozhodně syrová kopulace, kterou hlavní hrdina spojil i s „vymítáním ďábla“.

Humanistické světlo na konci festivalového tunelu zatím bliklo ve filmu Chlapec na kole od bratrské režisérské dvojice Jeana-Pierra a Luca Dardennových.

Cannes The Kid With The Bike

Totálně odpsychologizovaný příběh třináctiletého hrdiny Cyrila je v Cannes zatím nejvíce oceňovaným soutěžním filmem. Jako kandidát na Zlatou palmu je ale tipován velmi opatrně.

Chlapec na kole je samozřejmě výborně zrežírován. Je ale trochu „politickou“ otázkou, zda si druhou Zlatou palmou (v roce 2005 za film Dítě) už bratři Dardennové nevybrali svůj vavřínový příděl z canneského festivalu na dvacet let dopředu.

Případná Zlatá palma pro jejich novinku by totiž znamenala třetí nejvyšší triumf z Cannes během třinácti let pro stejné tvůrce.

A tím se nemůže pochlubit ani Federico Fellini.

Cannes The Kid With The Bike

Cannes Bonello