Německá pěvkyně Angela Denoke už Emilii Marty ztvárnila kromě festivalu v Salzburku (na snímku) také v milánské La Scale a na dalších světových scénách
Foto: Reuters
Uvedením reprizy Janáčkovy opery Věc Makropulos skončil v úterý prestižní hudební festival v Salcburku. V hlavní roli opery, která tu vzbudila značný ohlas, excelovala německá sopranistka Angela Denoke.

Měsíční program Salcburského festivalu završilo v úterý večer ve vyprodaném Velkém sále Festspielhausu poslední z pěti představení Věci Makropulos, Janáčkovy opery komponované podle hry Karla Čapka. V hlavní roli opery, která tu vzbudila značný ohlas, excelovala sopranistka Angela Denoke.

Německá pěvkyně už třistaletou Emilii Marty ztvárnila v milánské La Scale a na dalších světových scénách a zkušenosti má i s dalšími janáčkovskými postavami. Civilní, ale zároveň fantaskní příběh o právním sporu a záhadné ženě, podpořený mimořádně emotivní hudbou, slaví v poslední době v Evropě úspěchy a zjevně se zařazuje k publikem již dříve objeveným Janáčkovým operám.

reklama

Salcburská inscenace, koncipovaná jako koprodukce s Polským národním divadlem, jak je v současnosti z finančních důvodů obvyklé, byla dílem proslulého švýcarského režiséra Christopha Marthalera. Ten k látce nepřistupuje příliš tradicionalisticky, proto opera dostala některé zbytečné akcenty. Rozumování dvou žen o nesmrtelnosti a o tom, kdo by pro ni měl být případně vybrán, bylo před předehrou vtipné.

Další režisérské nápady bizarně narušující v pozadí hlavní děj, předepsané křečovité přehrávání nebo opakující se gagy však postrádaly hlubší smysl. Ani umístění do neměnné dekorace soudní síně příliš nenadchlo. Rozlehlost a hloubka takto zařízeného jeviště navíc přinesly problémy se slyšitelností. Zpívalo se nicméně česky a publikum sledovalo titulky.

Nevyhrocené pojetí Emilie Marty, žádného monstra, spíše věčné krásky, vzdávající se však nakonec moudře svého elixíru mládí, bylo ovšem jednoznačné a závěrečný monolog směřovaný do publika zapůsobil. Raymond Very, Johan Reuter i český tenorista Aleš Briscein byli vybráni přesně a role zvládli pěvecky výborně.

Dirigent Esa-Pekka Salonen s Vídeňskými filharmoniky vedl operu s pochopením, cítil ji spíše lyricky. Hudba byla díky němu určující a inscenaci dala pozitivní vyzařování. Vedle oper od Mozarta a Strausse, kteří do Salcburku patří celých devadesát let, a vedle řady dalších špičkových koncertů byl letos Janáček na festivalu událostí.

Jochen Schmeckenbecher, Raymond Very a Angela Denoke  v salcburském uvedení Věci Makropulos / Reuters Johan Reuter, Angela Denoke, Raymond Very, Peter Hoare a Jochen Schmeckenbecher v salcburském uvedení Věci Makropulos / Reuters Angela Denoke a Raymond Very v salcburském uvedení Věci Makropulos / Reuters Angela Denoke a Peter Hoare v salcburském uvedení Věci Makropulos / Reuters