Každý z nás zná určitě aspoň pět nebo šest Honzů a taky pár Martinů, Petrů a pravděpodobně i víc než jednu Lucii, Zuzanu nebo Jitku. Obyčejně však jmenovců v našem okolí nebývá tolik, aby se nám pletli nebo aby jejich shodné jméno působilo nedorozumění.

Ale zkuste si představit, jak by to vypadalo, kdyby si většina vašich známých nechávala říkat jen čtverým způsobem – kdyby se všichni jmenovali jen Honza, Martin, Lucie nebo Zuzana. Na Bali tomu tak víceméně opravdu je.

Balijské jméno se skládá z několika částí, z nichž se dá vyčíst nejen pohlaví, ale třeba i příslušnost ke kastě. V každodenním životě však většina Balijců používá tu část jména, která určuje jejich pořadí mezi sourozenci.

První dítě v rodině je vždycky Wayan („starší“), druhé Made („prostřední“) a třetí Nyoman („mladší“) – tím se obvykle končí, protože ideální počet dětí v balijské rodině jsou tři.

Někdy se samozřejmě přihodí, že se narodí dítě čtvrté, které se pak jmenuje Ketut („další“), a následuje-li i páté, dochází Balijcům fantazie a dítě dostane jméno Wayan Balik („opět Wayan“). A tak dále.

Tenhle systém sice na jednu stranu řadu věcí komplikuje (když zavoláte do davu „Wayan!“, otočí se třetina lidí; po prosté otázce „Kde je dneska Nyoman?“ následuje čtvrthodinové upřesňování, kterého Nyomana nebo kterou Nyoman máte na mysli), ale pro sklerotiky, jako jsem já, má i jednu výhodu: když zapomenete, jak se někdo jmenuje, můžete si zkusit tipnout a je tu slušná pravděpodobnost, že se trefíte.

Zbývá vám ještě 0 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se