Burčák smí být jen z Česka, tak zní zákon. Je-li surovina odjinud, nesmí se jako burčák prodávat

Mluvit o burčáku jako o zboží je trochu problém. „Každý vinař vám samozřejmě řekne, že co se prodává po vinotékách v Praze, není žádný burčák,“ říká Jan Čeřovský, autor blogu www.jizni-svah.cz. A každý Moravák se k tomu samozřejmě přidá. Právem. Na ten pravý burčák je třeba trpělivě čekat ve sklípku. V ideální podobě totiž existuje totiž jen krátkou dobu, klidně i méně než hodinu, krátce po fázi bouřlivého kvašení moštu.

V té chvíli je zhruba z poloviny prokvašený, má už slušný obsah alkoholu a přitom je krásně nasládlý, chuť je vyvážená a ve skleničce se perlí bublinky oxidu uhličitého. Řada lidí, kteří takový burčák během sezony neochutnají, se musí spokojit s méně dokonalým produktem z kvasící hroznové šťávy. Burčák je to pro ně stále.