Sbíráme-li lišky, nehrozí, že si je spleteme s jedovatou houbou. A pokud přece jen sáhneme vedle, pak nejspíš po lišce bledé, Friesově, nálevkovité či po lištičce pomerančové. Po konzumaci těchto odrůd žádné potíže nehrozí.

Navíc je lišek dostatek. Zatímco v devadesátých letech rostly v českých lesích zřídka, nyní se jejich typickou oranžovou barvou opět rozsvěcují celé oblasti.

Čemu za to vděčíme? Liška jako spolehlivý ukazatel čistoty životního prostředí nesnáší surový humus. A dokud komíny v Česku chrlily spousty oxidů síry a dusíku, udrželo se jehličí na stromech místo sedmi let pouhé tři až čtyři roky a pak se sypalo na zem. Bakterie ho nestačily zpracovávat a surového humusu přibývalo, liškám se proto nedařilo. Situace se ale začíná zlepšovat a lišky se vracejí.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se