Sochy v kostele sv. Jiří v Lukové na Plzeňsku.
Foto: Kateřina Havlíková
V lavicích zchátralého kostela v Lukové u Manětína sedí desítky bíle oděných postav. Nemluví. Se skloněnými hlavami se tiše modlí k Bohu. Nedýchají. Ani se nepohnou. Jen slabé světlo dopadá skrz kostelní okna na jejich těla a vykresluje stíny v záhybech hábitů.

Už celá staletí shlíží z kopce na zpola opuštěnou ves Luková nedaleko Manětína v západních Čechách kostel sv. Jiří, kolem dokola obehnaný malým hřbitovem, kde odpočívají generace místních starousedlíků. Dodnes je její největší dominantou, ale při pohledu na něj není těžké uvěřit, že doba jeho největší slávy je dávno pryč.

Po omítce není téměř ani památky. Otvory po věžních oknech se prohání vítr a v místech, kde dříve bývaly hodiny, jsou dnes jen zrezivělé kotouče. Kamenné kvádry zdiva, vystavené milosti a nemilosti počasí, stále odolávají - ale jak dlouho ještě?

reklama

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Máte již předplatné nebo registraci? Přihlaste se.
Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.