Britka Margot Andersonová by ve svých sedmašedesáti letech mohla trávit klidné stáří ve své rodné zemi. Místo toho ale ještě pracuje na částečný úvazek, aby si mohla dovolit zajet si k ledovci Perito Moreno na jihu Argentiny, kde si může zaplavat v ledovcovém jezeře.

"Když si splním tenhle sen, můžu v klidu zemřít," svěřila se Andersonová a do Lago Argentino, kde má voda pouhé dva stupně Celsia, skáče jen v plavkách a koupací čepici.

V Patagonii se setkala s dalšími 53 otužilci, z nichž šest mělo více než šedesát let. Přijeli tam z Ruska, Estonska, Polska či Irska, aby se tam počátkem srpna zúčastnili soutěže v zimním plavání. V Latinské Americe se konala poprvé, na rozdíl například od severní Evropy, kde je tato disciplína rozšířená a účastní se jí tisíce lidí.

Déšť ani ledový vítr plavce neodrazuje. Za nadšeného povzbuzování vnuků, dětí či partnerů se noří do vody, v níž se někdy tvoří ledové krystalky. Na pozadí se tyčí modravé hradby ledovce Perito Moreno, který je jednou z nejoblíbenějších turistických atrakcí v Argentině.

"Mám tři dcery, které říkají, že mají bláznivou matku," směje se Andersonová. Před evropským létem, které je podle ní příliš teplé, dává přednost zimě na jižní polokouli.

Svou vášeň zdědila po otci a dědovi, kteří byli také "ledovcoví plavci". "Mám jejich fotografie, na kterých sekají led, aby se mohli vykoupat," říká.

Stejně jako ostatní "ledovcoví plavci" má Andersonová dojem, že po každé ledové koupeli omládne. "Cítím se plná života. Když jsem ve vodě, čelím živlům i sobě samé, a když vylezu, je mi moc dobře," říká.

Margot Anderson poté, co vylezla z ledovcového jezera.Margot Andersonová poté, co vylezla z ledovcového jezera.   Foto: khaleejtimes.com

Doma ve Velké Británii pracuje na částečný úvazek jako sociální asistentka v domácnostech s postiženými dětmi v hrabství Kent na jihovýchodě Anglie. Letos v únoru překonala tato bývalá instruktorka plavání svůj rekord, když v jednom jezeře zaplavala jednu námořní míli (1852 metrů) za 50 minut.

 

 

Margot Andersonová a její přítelkyně, šedesátiletá Jacqueline Cobellová, se smějí, když vyprávějí, jak trénovaly: naplnily si vanu ledovou vodou a měřily si, jak dlouho v ní vydrží.

"Delší pobyt v ledové vodě může vyvolat hypotermii (podchlazení – pozn. red.), ale plavci se do ní noří pro pocity, které tento typ koupání vyvolává. Každý trénuje podle svého," říká Natalia Szydlowská, členka organizace, která soutěž v plavání v ledovcové vodě pořádá.

Amatérští plavci plavou až 1600 metrů, zatímco venkovní teplota může klesat až k minus 20 stupňům. "Je to úžasné, každá koupel je výzva a každá koupel je jiná," vysvětluje Cobellová. Tato bývalá učitelka se začala disciplínou vážně zabývat ve svých pětapadesáti letech a může se pochlubit, že od roku 2010 drží rekord v nejpomalejším přeplavání Lamanšského průlivu.

"Plavala jsem 28 hodin a 44 minut bez přerušení," říká. "Je to výzva, je třeba dosáhnout vlastních limitů, zaměřit pohled na nějaký bod a překonat sebe sama. Je to dobré pro srdce i pro duši," tvrdí.