Polští chovatelé zachraňují hucula, horskou koňskou rasu, která má původní domovinu na Ukrajině. Polsko-ukrajinský projekt obnovení chovu huculských koní získal finanční podporu Evropské unie ve výši 1,5 milionu eur (přes 40 milionů korun), určenou zejména na vzdělávání budoucích chovatelů huculských koní a přeshraniční spolupráci.
Chrabrý malý horský kůň, který kdysi sloužil horalům ve východních Karpatech a kterého si rakousko-uherská armáda zvolila pro přepravu zbraní a munice v extrémních podmínkách, byl za válek téměř vyhuben, ale díky úsilí polských chovatelů by se měl na Ukrajinu vrátit. Program má na starosti Wladyslaw Brejta, ředitel hřebčince v Odrzechowé na jihovýchodě Polska.
– Tuzemští chovatelé uvádějí, že polovina světové populace huculských koní žije u nás.
– Dnešní huculští koně pocházejí z východní části Karpat, zejména z oblasti Bukoviny.
– Na současnou podobu huculů měl zásadní vliv vznik hřebčína Lučina v tehdejším uherském Sedmihradsku v roce 1856. Tento hřebčín byl součástí rakousko-uherského hřebčína Radovec.
– Po rozpadu monarchie v r. 1918 byl plemenný materiál rozdělen a část připadla také Československu. Tehdejší republika dostala 33 chovných huculů. Pro ně později zřídila huculský hřebčín v Turja Remetech na Podkarpatské Rusi. Ten zanikl začátkem druhé světové války.
– Po válce v r. 1950 byl obnoven chov huculů na Muráni na Slovensku. Asi po 20 letech byl tento chov ukončen. Tehdy v bývalém Československu hrozilo vyhynutí huculského koně. Díky nadšencům se podařilo chov zachránit i v českých zemích.
Zdroj: chovhuculskychkoni.eu
"Za současné politické a ekonomické situace na Ukrajině musíme především doufat, že jejich počet nebude klesat. Pokud se situace stabilizuje, mohli bychom uvažovat o jeho návratu do domoviny. Zájem o to tu je, zejména v národních parcích. Bohužel je také třeba peněz, a ty dnes na Ukrajině chybějí," říká Wladyslaw Brejta. Všechny přednosti huculského koně tedy samy o sobě nestačí k tomu, aby se mohl vrátit do země svého původu.
Nebojí se počasí ani vlků
"Tady jsou šťastní, mají všechno, co potřebují: trávu, vodu a prostor," směje se chovatel Stanislaw Dudek uprostřed stáda čtyřicítky huculů. "Nebojí se ničeho, ani špatného počasí, ani vlků. Když jim hrozí nebezpečí, přilepí se jeden na druhého a společně na vlka zaútočí. Ubohému vlkovi pak nezbývá nic jiného, než aby utekl, pokud mu k tomu ovšem dají čas!" tvrdí chovatel.
V 50. letech minulého století bylo v Polsku napočítáno jen několik desítek huculů, z toho tucet chovných klisen. Ve své domovině, která se dnes nachází především na západní Ukrajině na horním toku řek Prut a Čeremoš, se dnes hucul téměř nevyskytuje.
"Když jsme před čtyřiceti lety začali znovuzavádět chov huculů v Odrzechowé, bylo v celém Polsku sotva 100 chovných klisen. Dnes jich máme téměř 1500, to je 60 procent veškeré populace huculů v Evropě," prohlašuje ředitel hřebčince Wladyslaw Brejta hrdě.
Huculský kůň má silnou kostru a je přizpůsoben tvrdým podmínkám. Spokojí se s chudou potravou a nevyžaduje zvláštní péči. Na polích jej vystřídaly zemědělské stroje, ale pro jízdu je ideální. Snadno se na něj vyleze, kůň je klidný a kráčí jistě, bez problémů se pohybuje v každém terénu. Je zvláště odolný a hodí se pro dlouhé vyjížďky v přírodě.
Na Muráňské planině vyšlechtili nového koně, je mimořádně odolný - čtěte ZDE
Černobylských koní Převalského pomalu ubývá. Pytláci je loví kvůli masu i kostem - čtěte ZDE
"Může se používat pro několikadenní vyjížďky, denně urazí klidně desítky kilometrů. Tímto způsobem se využívá na hranicích Polska se Slovenskem," zdůrazňuje učitelka jízdy Magdalena Boronová. "Stává se, že se moje klisna zastaví uprostřed prudkého výstupu, ale jakmile začne zase pravidelně dýchat, pokračuje v cestě," citovala ji agentura AFP.
Huculský kůň je všestranně využitelný a hodí se k nejrůznějším jezdeckým sportům. Používá se také v hipoterapii. Většina koní využívaných v Polsku k těmto léčebným účelům jsou právě huculové.
VIDEO: Huculští koně na pastvinách v Odrzechowé na jihovýchodě Polska
