Malíř Vincent van Gogh či básník Paul Verlaine stojí za věhlasem zelené tekutiny zvané absint. Nápoj, kterému se pro jeho barvu říká zelená víla, zažívá v posledních desetiletích nové vzkříšení. A to přesto, že byl před 100 lety zakázán, neboť se soudilo, že se po něm "blázní". V mysli mnohých Francouzů spojení absintu s halucinacemi nadále trvá.
"Kolem tohoto nápoje panuje stále ještě mnoho záhad," říká Fabrice Herard, organizátor takzvaných absintiád, zasvěcených absintu v městečku Pontarlier u hranic se Švýcarskem.
Absint, jehož zhoubný vliv vykreslil Émile Zola ve svém románu Zabiják, byl nápojem umělců 19. století. Najít lze na plátnech Vincence van Gogha, Edouarda Maneta (na snímku) či Edgara Degase. Destilovaný mok se zrodil ve Švýcarsku v 18. století a obsahuje od 45 do 72 stupňů alkoholu.
Na počátku 20. století se dospělo k závěru, že absint vyvolává těžké poškození mozku, zejména proto, že obsahuje thujon v extraktu z pelyňku, který je jednou ze surovin nápoje. Proto byl 16. března 1915 absint ve Francii zakázán podobně jako v USA či Německu.
"Po absintu propadali lidé šílenství, protože ho pili příliš a s vysokým obsahem alkoholu," soudí François Guy, majitel stejnojmenné palírny, kterou v roce 1890 založil v Pontarlieru jeho dědeček.
"Dnes studie ukazují, že thujon není škodlivý, neblahé účinky absintu jsou způsobeny alkoholem," zdůrazňuje.
Zákaz zelené víly vyvolal v oblasti Pontarlier, francouzské metropole anýzových nápojů, ekonomickou katastrofu. Na počátku 20. století bylo v tomto malém městě 23 palíren a 111 náleven. V palírnách bylo zaměstnáno téměř 3000 lidí a vyrábělo se tam více než deset milionů litrů vyvážených do celého světa.
"V té době záviselo 80 procent aktivity města na výrobě absintu a téměř nikdo se nedokázal přeorientovat na jinou produkci," vysvětluje François Guy.
"Na bázi pelyňku"
V roce 1988 byl absint ve Francii znovu povolen, ale jen pod názvem "alkohol na bázi pelyňku" s podílem thujonu, omezeným na 35 miligramů na jeden litr nápoje. První francouzské produkty na bázi pelyňku se znovu objevily v roce 1999. O dva roky později byl zákonem opět povolen název absint, aby se tak zabránilo švýcarským výrobcům přivlastnit si tuto značku.
Od té doby absint zažívá rozkvět. Přes tucet palíren vyrábí ve Francii kolem 800 tisíc litrů absintu ročně. François Guy loni vyprodukoval 30 tisíc litrů absintu a doufá, že brzy dosáhne hranice 100 tisíc litrů. Jakmile v roce 1983 převzal rodinný podnik, pustil se do boje za rehabilitaci tohoto alkoholu, až se mu podařilo získat na evropské úrovni chráněné zeměpisné označení Pontarlierský absint.
Barmanská hvězda Janoušek: Dobrý drink musí mít příběh - čtěte ZDE
Modroocí lidé snášejí alkohol lépe než tmavoocí. Kvůli melaninu, tvrdí vědci - čtěte ZDE
François Guy zásobuje dvacítku barů a restaurací v Paříži, kde se móda zelené víly vrací spíše mezi movitějšími zákazníky. "U mě jde absint na odbyt velmi dobře. Přichází si ho vypít hodně turistů, zejména Američanů, Kanaďanů či Brazilců," pochvaluje si Mickey, vedoucí rockového baru Cantada v Paříži.
Elixír básníků má velký úspěch v zahraničí. "Absint se prodává stále lépe," raduje se majitel podniku Absinth Depot v Berlíně Martial Philippi. Podle tohoto nadšence, který nabízí 300 druhů absintu, "mýtus zakázaného nápoje přitahuje a fascinuje lidi všech vrstev, stejně jako před 100 lety."
