Co si teď právě po večerech čtete?

Právě jsem dočetla Beatnickou femme fatale, což je kniha o Vladimíře Čerepkové od Alice Horáčkové, a začínám číst knihu Básník – román o Ivanu Blatném od Martina Reinera. Já totiž v poslední době čtu téměř výhradně literaturu faktu nebo reálnými postavami inspirované příběhy. Téma, které mě zajímá, je, jak dostat bezbřehou realitu do nějakého tvaru – literárního či v mém případě filmového.

Máte nějakého oblíbeného spisovatele?

Od dětství to byl Karel Čapek a už se to asi nezmění. Možná i víc než jeho beletristická díla mám ráda drobné práce, povídky, eseje, úvahy. Ze současných autorů je to Pavel Kosatík, abych zůstala věrná literatuře faktu. Jedním dechem jsem přečetla například jeho knihu Ústně více – Šestatřicátníci, a tak jsem se dozvěděla snad nejvíc o osobnosti Václava Havla, byť ta kniha není o něm. Skvěle napsáno.

Které knížky jste nejvíc četla svým dětem?

Knihou mého dětství byly Andersenovy pohádky s ilustracemi Cyrila Boudy. Dětem jsem to pak také četla, ale jim to přišlo moc chmurné. Preferovaly Děti z Bullerbynu a další knížky Astrid Lindgrenové.

U které knížky jste se naposled nahlas rozesmála?

Uklízela jsem knihovnu a našla Literární poklesky Stephena Leacocka a zase mě rozesmály, tak jako kdysi – určitě i díky geniálnímu překladu Františka Vrby („zakopaný poklad v koženém vakuu“ a podobné jazykové perličky).

Čtete příběhy z filmového prostředí?

Ohromně mě zaujaly Deníky Pavla Juráčka a pak čtu ráda monografie filmařů, naposledy Chrise Markera od Davida Čeňka. A chystám se na Jana Němce od Jana Bernarda.

Co byste si ráda přečetla, ale stále nestíháte?

V poslední době skoro nečtu světovou beletrii, českou velmi výběrově. A myslím, že už se mi to nepodaří dohnat. Mám pocit, že jsem tak naplněna reálnými příběhy – jak z filmových dokumentů, tak z literatury faktu –, že už pro fabulované příběhy není prostor.

Se kterým spisovatelem nebo spisovatelkou byste šla ráda na večeři a s kým byste se nebála strávit deset hodin v letadle?

Na večeři bych teď aktuálně šla asi s Alicí Horáčkovou, autorkou knihy o Vladimíře Čerepkové, abych se mohla doptat na to, jak knihu připravovala a skládala. Společný let? Děsivá představa, že jste na deset hodin nucena s někým komunikovat! Volila bych spíš němého společníka.