Obličeje, které na diváky hledí z obrazů Mirka Kaufmana v pražské Galerii Petr Novotný, jsou zvláštní. Ne­úplné, jako by se teprve vynořovaly. Anebo možná přesně naopak: jako by původně existovaly ve své dokončenosti, detailní a čitelné, a potom se postupně začaly ztrácet, zastírat, deformovat.

Složitě se na nich prolínají barevné vrstvy. Jejich výsledná podoba je každopádně tajemná, neurčitá a provokující.

Výstava nazvaná Čas tváře zahrnuje autorovy obrazy z posledních tří let. Kromě jedné postavy jsou to samé obličeje. Fascinují ho, jak přiznává. Kaufman reaguje na současný kult tváře v reklamě. A vyrovnává se s mánií selfies, která způsobila, že se "tradiční portrét transformoval do produktu okamžité spotřeby".

Výstavu ostatně nazval podle mobilní aplikace Face Time, která člověku umožňuje vysílat svoji totožnost do světa.

Kaufman se hodně zamýšlí nad tím, jak se z lidské totožnosti stává směnná hodnota. A reflektuje pak digitální chybu, která dokáže "rozhodit" i sebedokonalejší obraz. Přemýšlí rovněž o závislosti na mobilních telefonech a klade si otázku, "nakolik se stáváme závislí i na komunikaci zprostředkované dokonalou verzí vlastní tváře".

Mirek Kaufman, narozený roku 1963 v Žatci, patří do silné umělecké generace, vedle Tomáše Císařovského, Martina Mainera, Otto Plachta nebo Antonína Střížka. Po studiích na pražské akademii pokračoval na École Nationale Supérieure des Beaux-Arts v Paříži. Přidal stipendijní pobyty ve Francii a Švýcarsku a do Prahy se nakonec vrátil poučen světovými trendy a vybaven potřebným nadhledem.

Samostatně vystavuje od roku 1989 a výčet jeho zahraničních výstav je úctyhodný. Kromě malby se věnuje i fotografii a grafickému designu. Udělal si též pár autorských knih. K jedné z nich ho například inspirovaly verše básníka Ivo Vodseďálka.

Patří k úzkému okruhu autorů kolem Revolver Revue a jeho tvorba je pravidelně vidět na jejích stránkách.

Dlouho se věnoval převážně abstrakci. V poslední době se z ní čím dál víc začaly vynořovat tváře a postavy. Jeho metoda "tekuté malby" je složitá a časově náročná. Plátno, na němž se pomalu mísí a zasychají vrstvy barev, přitom musí ležet na podlaze.

"Celá záplava naředěné barvy se pomalým prosycháním mění v mikroskopickou strukturu, podobně jako kaluže vody při odpařování zanechávají nenápadné kontury. Kresba se zpřesňuje a nachází svou definitivní podobu," popisuje celý proces.

Výstava

Mirek Kaufman: Facetime – Čas tváře

Galerie Petr Novotný, Praha

otevřeno do 19. března

Výsledkem jsou někdy až baconovské tváře, vytvořené nejen barvou, ale i pastelem a tužkami. Co na nich fascinuje, je na první pohled omezená barevná škála, která se ale při bližším ohledání ukáže jako barevně plná a přesložitá.

Kaufman rád tvoří v cyklech, často hodně obsáhlých. Inspiroval ho kosmos, vědecký experiment, z nějž vytěžil soubory děl Mezi vědou a barvou a Do neznáma. Limity práce s barvou si osahal v cyklu Tekuté písky. A na velké výstavě v Galerii Kinský v Novém zámku v Kostelci nad Orlicí představil před dvěma lety výsledky své práce se seniory a dětmi. Tuto řadu nazval Úhel pohledu.

K jiným generacím mu prý otevřela cestu životní etapa, kdy se začal starat o svoji starou tetu.

Jeho "tváře" nejsou klasické portréty. Jsou zraněné a zranitelné, poznamenané svým jedinečným, neopakovatelným příběhem. A právě tím se divákovi vrývají do paměti.