Malíře Grimmicha na výstavě v GASK fascinuje betonová džungle městského prostředí

Nejnovější civilistní krajiny výtvarníka Igora Grimmicha, často s ostře vyrýsovanými architekturami v popředí, rozpíjejícím se pozadím a planoucím červeným, jedovatě zeleným nebo žlutým nebem až na samém okraji obrazu, jsou jako mysteriózní mlčící světy na pomezí snu a skutečnosti. Zdánlivě se tam nic neděje. Může se tam stát cokoliv.

Výstava v kutnohorské galerii GASK se jmenuje Image a podle Grimmicha, narozeného roku 1979, ilustruje všechno, co se mu "honí hlavou poslední rok". Svá města, nejen ta na kutnohorské výstavě, většinou pozoruje shora. Díváme-li se s ním, vidíme řady jasně osvětlených oken nad úběžníky liduprázdných ulic.

V minulosti Grimmich maloval cyklisty řítící se intenzivně zbarvenou krajinou, nebo spíš sebe sama na kole, jako novodobé rytíře. Na jeho obrazech se nudily sekretářky, odehrávala se loupežná přepadení, ulicemi se promenovaly prostitutky, za okny malířův hledáček vyhmatával skryté děje.

Na výstavě Image ovšem postav výrazně ubylo. Zůstaly jen na třech velkých plátnech s názvem Staré nohy, jež zobrazují jakousi nehodu, lidi zírající na propadlou vozovku, do hluboké díry končící až bůhvíkde.

Igor Grimmich byl na pražské AVU žákem Michaela Rittsteina, autora barokně opulentních obrazů plných děje. Svou tvorbou se od svého učitele hodně odklonil, ale zůstala mu po něm intenzivní barevnost.

Grimmichovy městské labyrinty

Jeho cesta k vlastní tvorbě nebyla přímočará. Vyučil se uměleckým truhlářem a vyzkoušel si řadu profesí. Mimo jiné byl nočním hlídačem ve středisku pro imigranty, malířem pokojů, pracoval jako dělník. Pak se rozhodl pro malbu a pustil se do ní s obrovskou vervou. Na akademii ho vzali na první pokus. O jiné médium se od té doby nikdy nepokusil, malba mu prý k sebevyjádření dokonale stačí.

Většina jeho děl v GASKu jsou rozměrné akryly na plátně nebo sololitu. Inspirací mu byly fotografie Berlína, Prahy, Železného Brodu, Tanvaldu nebo okolí Děčína.

"Odjakživa ho fascinovalo městské prostředí. Je pro něj něčím, co nás obklopuje jako betonová džungle," říká Grimmichův kurátor Richard Drury.

Na stěnách v GASK jsou ale i obrazy, na nichž městská krajina chybí.

"S tímhle prostředím jsem hodně vnitřně spojený," říká Grimmich před potemnělými obrazy továren z 19. století. Podél jejich stěn, nad řekou spoutanou do těsného kamenného koryta, letí ptáci.

Díla s názvem V horách jsou z míst "někde mezi Železným Brodem a Tanvaldem". Z horské krajiny si tedy Grimmich zase vybírá architekturu. Ty obrazy jsou znepokojivě statické, rozbité jen tušeným pohybem křídel.