Necelou půlhodinu před představením panuje lehce nervózní atmosféra. Rekvizitářka a technik pobíhají po jevišti a chystají ho na rozhlasové vysílání britských vzdušných sil během druhé světové války. "Amatérští" herci − vojáci bojující v řadách RAF − totiž sehrají před mikrofony pro pozvednutí morálky civilistů i spolubojovníků na frontě Shakespearovu hru Mnoho povyku pro nic. A diváci, kteří zanedlouho do divadla přijdou, budou tomuto vysílání přítomni. Technik zrovna zkouší, jestli svítí tabulka s červeným nápisem ON AIR a jestli fungují od stropu zavěšené mikrofony.
U jednoho z nich stojí křehká dívka. Kráska s laníma očima a jemnými rysy najednou otevře do široka pusu a vyplázne jazyk. Grimasu několikrát zopakuje, načež pokyne pianistce, a když se ozvou první tóny, začne zpívat medovým hlasem tklivou píseň o lásce.
Projdu skulinou v těžkém závěsu a zamířím do zákulisí. Tvoří ho podlouhlá, starožitně zařízená hala, které dominuje bordó pohovka a velký kulatý stůl. Na něm položený notebook působí jako z jiného světa. Z haly vedou dveře do hereckých šaten. V jedné z nich, úzké nudli s dlouhým bílým stolem a zrcadlem, se na dnešní představení připravuje dámská část ansámblu. Jsou tu dvě herečky z Kanady, pak Američanka, Slovenka a Britka, která je ale původně jiné profese. Žena s naondulovanými tmavými vlasy a ostře červenou rtěnkou ve stylu 30. let, která si zrovna na štíhlé nohy natahuje nylonky, je britská velvyslankyně Jan Thompsonová. S Prague Shakespeare Company už nastudovala dvě hry. Kromě role Beatrice, v níž se představí dnes večer, je to Olivie ve Večeru tříkrálovém.
◼ Má je řada evropských metropolí. Vienna's English Theatre se na svých stránkách chlubí tím, že hraje od roku 1963, a je tak nejstarší na kontinentu.
◼ O 15 let později založil Grantly Marsall z Ohia The American Drama Group Europe v Mnichově, jež zpočátku hostovala v dalších německých městech a později i za hranicemi, v Evropě a Asii, od roku 1997 také v Česku.
◼ V Berlíně funguje The English Theatre Berlin, který začal fungovat rok po pádu Berlínské zdi. Varšava má svou English Theatre Company od poloviny 90. let a od loňska je anglicky hrající divadlo také v Krakově. V Budapešti se začalo anglicky hrát před čtyřmi lety.
◼ Spolky se Shakespearem v názvu jsou doménou spíše USA, kde funguje Shakespeare Theatre Company of Washington, D. C., nebo Shakespeare Theatre of New Jersey.
◼ Anglické městečko Stratforg nad Avonou, v němž se slavný dramatik narodil, mu zasvětilo Royal Shakespeare Theatre. Hlavní scéna zde měla původně kapacitu 1400 diváků. V tak obrovském divadle však museli herci deklamovat příliš nahlas – "jako by mluvili z Calais do Doveru", poznamenal jeden z herců.
◼ Proto prošlo v letech 2007–2010 přestavbou, při níž byl počat sedadel snížen více než o třetinu.
"Někam bychom vás posadili, ale je to tu stísněné, a navíc tu máme kostýmy," vysvětluje mi omluvně Slovenka, která ještě před chvílí seděla u piana a doprovázela křehkou zpěvačku. Uniformy příslušnic a příslušníků RAF a dlouhé bílé mundúry dobrovolných sester skutečně není kam odsunout. Dámy si soustředěně malují linky a upravují vlasy. Cítím se platná jako hajný na parníku. Při odchodu chci všem popřát "zlom vaz", ale uvědomím si, že nevím, jak se to řekne anglicky. "Break a leg!" zahlaholí ženy sborově.
Spojené herecké národy
Ještě před hodinou byla atmosféra o dost klidnější, takže Guy Roberts, umělecký ředitel Prague Shakespeare Company, měl čas si se mnou popovídat. Místo v podkroví Kolowratského paláce, kde mělo dříve scénu Národní divadlo a teď tu našel útočiště právě anglicky hrající soubor, sedíme ovšem v podzemí, v baru Swan. "Vede odtud pod úrovní ulice chodba do protějšího Stavovského divadla. Támhle je obrazovka, kde se promítá, co se děje na jevišti. Aby popíjející herci viděli, že už se blíží jejich výstup," usmívá se energický chlapík s nazrzlými vlasy a bradkou.
Do Prahy přijel skoro před deseti lety coby stipendista města Austin v americkém Texasu. Pracoval tam jako ředitel shakespearovského festivalu, a když dostal nabídku odcestovat do Evropy, vybral si Českou republiku. "Moje babička byla Češka, její rodina pocházela z Moravy a přišla do Texasu začátkem 20. století. Bohužel zemřela, když jsem byl ještě velmi malý," vzpomíná Roberts. České kořeny si prý naplno uvědomil druhý den svého pobytu, když šel přes Karlův most. To se psal rok 2007 a tehdy ho napadlo, že v Praze − na rozdíl od Vídně nebo Berlína − anglicky mluvící divadelní společnost není. A tak se to rozhodl změnit.
Od té doby dokázal tenhle Texasan vystavět soubor, jehož jádro tvoří 20 profesionálních herců a 60 dalších pro něj pracuje příležitostně. Jsou to lidé z celého světa. "Kromě lidí ze zemí, v nichž je úředním jazykem angličtina, máme herce z Česka, Slovenska, Turecka, Izraele, Filipín, Polska nebo Ruska. Jsme takové Spojené herecké národy," směje se. Herce shání pro svůj soubor různě po světě, castingy pořádá třeba i v New Yorku či Londýně, nicméně jeho hlavním cílem je postavit tuzemskou divadelní společnost.
"V Česku jsou výborní herci a hodně z nich už také mluví anglicky, protože pracují v zahraničí. Jenže svojí angličtinou si nejsou jistí. Občas se ale najde někdo statečný, například Pavel Kříž, který žil léta v Kanadě a po absolvování univerzity ve Vancouveru tam působil jako psychoterapeut, nebo Karel Heřmánek mladší, který zas studoval ve Spojených státech," říká Roberts.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
