Hamid Rakin a jeho otec Najib Rakin v pražské restauraci Behsud.
Foto: HN – Libor Fojtík
Před devatenácti lety utekli ze svého rozbombardovaného domu v Afghánistánu, dnes v pražské restauraci vaří slavnostní kabuli palau a jehněčí kebab. Splnili si tak sen o vlastním podnikání a našli lék na traumata z emigrace. Jídlo je pro takové účely ideální prostředek.

Jemné jehněčí, zelenina v nejrůznější podobě a úpravě, vždy kvalitní prvotřídní suroviny. Na tom je postavena afghánská kuchyně. A ještě na koření. To nesmí chybět! Častý je koriandr, zázvor nebo původně indické koření garam masala, které si ovšem moji rodiče míchají sami. Všichni Afghánci jídlo milují. Když jsme přišli před devatenácti lety do Česka, tradiční pokrmy byly jedna z věcí, co nám nejvíce chyběly. To si moc dobře pamatuju, i když mi bylo teprve šest."

Sedím u stolu v nové restauraci Behsud poblíž pražského náměstí I. P. Pavlova a pětadvacetiletý Hamid Rakin mi zapáleně popisuje rodinnou kuchyni, která se časem stala řemeslem a předmětem podnikání pro všechny jeho příbuzné. Otec Najib Rakin s maminkou Hamedou se rozhovoru neúčastní, mají plné ruce práce v kuchyni, kde připravují jídlo k večeři. Tenhle proces se nesmí uspěchat.

Útěk z válečného pekla

Hamidova rodina musela se třemi dětmi opustit Afghánistán prakticky z hodiny na hodinu na konci roku 1997. Jejich země, poznamenaná dlouholetou a vysilující sovětskou okupací, se ocitla v polovině 90. let v jakémsi mocenském vakuu, kdy proti sobě začaly bojovat různé frakce mudžahedínů. V roce 1996 ale obsadilo Kábul radikální hnutí Tálibán podporované teroristickou organizací al-Káida a prakticky převzalo vládu nad celou zemí. Vypuklo všeobecné násilí, jež přerostlo v občanskou válku, v níž zemřelo přes 400 tisíc civilistů.

"Rodiče chtěli zůstat, dlouho si odchod nemohli ani představit, ale pak se začali bát o nás, o děti. Už tam nebylo vůbec bezpečno. Když vypukla válka, maminka byla fotografka a zároveň pracovala v jeslích a v mateřské školce. Jenže dokonce i tato místa neunikla bombardování a násilí. Maminka má spoustu otřesných zážitků. Několikrát ji na ulici napadli, a šlo jí dokonce o život. Situace byla natolik nepřehledná a nebezpečná, že jsme tam už nemohli déle zůstat. Rodiče se tedy rozhodli Afghánistán opustit, přestože tam měli dobrou práci a podstatě elitní postavení."

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Máte již předplatné nebo registraci? Přihlaste se.
Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.