Vyhrocený boj o vteřiny, ale i pohodová společenská událost.
Foto: Škoda Auto
Vyhrocený boj o vteřiny, ale i pohodová společenská událost. Obojí jsme na alpské setinové rallye absolvovali se stařičkým spartakem. Se ctí, a často i s obdivem.

Délka úseku 120 metrů. Osmnáct vteřin. Průměr čtyřiadvacet. Lechtal bych to na dvojku. Pět, čtyři, tři, dva… Přidej! Jedna!" Do ramene mi pleskne ruka spolujezdce Víti, takže ještě trochu šlápnu na plyn, aby příď auta proťala laserový paprsek na…"Nula! Pozdě! Teď 280 metrů. Třiačtyřicet vteřin. Průměr třiadvacet. Zbývá nám asi 140 metrů a 20 vteřin. Drž tempo."

Škoda 440 Spartak z roku 1957 sebou trochu cuká, nízké otáčky jí moc nevoní. Musím si občas trochu pomoci prokluzem spojky, od jejíhož tuhého pedálu už mám namožené lýtko na levé noze."Na tuhle navazujou dvě tajné. Stáhni okno a podej mi od toho chlapíka ten lístek, já to rychle přepočítám a nastavím. Jasně že za jízdy! Dělej! Nezastavuj! Čas běží! Přidej! Pět, čtyři, tři, dva, jedna!"

reklama

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé

Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.