Když řeknete kamarádům, že letíte do Ruska, obvykle nadzvednou obočí: "Panebože, a co tam?" Ale když upřesníte, že do Petrohradu, většina milostivě svolí. "Tak to ano." Město, kde se můžete vydat po stopách Puškina, Dostojevského nebo Čajkovského. Podráždit emoce pohledem na Auroru (byť tu zrovna teď kvůli generální opravě neuvidíte) či následně dobytý Zimní palác. Anebo si zajít na sklenku vodky do kavárny s názvem Štěstí, v budově postavené na místě bývalého hotelu Angleterre, kde se v roce 1925 oběsil básník Sergej Jesenin. A protože neměl inkoust, napsal svou poslední báseň na rozloučenou vlastní krví. Do češtiny ji geniálně − jako mnohé další Jeseninovy básně − přeložil Jan Zábrana. Petrohrad je magické, při první návštěvě těžko "uchopitelné" město. Klišé "Benátky severu" je ale daleko od pravdy, vzhledem k velikosti bulvárů i kanálů připomíná mnohem víc třeba takový Stockholm. Nejlepší dobou pro návštěvu je červen, v době slunovratu a slavných bílých nocí, kdy slunce zapadá před půlnocí a vychází ve tři ráno.

Zbývá vám ještě 0 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se