Zleva: Tereza Korbelová, Zuzana Trnková a Bára Kocandová – majitelky sdílené dílny Z pokoje do pokoje.
Foto: HN - Libor Fojtík
Snad každý zná ten slastný pocit, když si něco sám opraví. Anebo vyrobí - stluče, vysoustruží, sešroubuje, případně sešije, uplete... Nejlépe podle vlastního návrhu. Češi byli vždycky národ kutilů a šikovných švadlen, ale teď už to nemusí dělat jen doma "na koleni". Koncept sdílených dílen poskytuje nejen prostory a nářadí, ale i relaxaci a zábavu.

Alespoň jednou v životě kutil snad každý Čech. S anglickým označením do it yourself se tahle kratochvíle vrací. Jenže jinak. Z chat a chalup se přesouvá do dílen ve městě.

Stává se komunitně sdílenou zábavou a na rozdíl od časů minulých, kdy se věcí nedostávalo, je reakcí na všeobecný nadbytek.

Hrajeme o každou židli

Paní Lena chodila do dílny na Letné několik týdnů. Když přišla poprvé, nesla si v tašce změť prkýnek. Ukázalo se, že je to křeslo. A ne ledajaké. "Bylo po tatínkovi, architektovi působícím na Pražském hradě, který spolupracoval třeba i s Adolfem Loosem," říká Bára Kocandová, štíhlá dívka s rovným světlehnědým mikádem. Oné majitelce cenného kusu nábytku trvalo něco přes měsíc, než dala křeslo dohromady. Majitelkám dílny, kam si mohou lidé přijít opravit starý nábytek, trvalo zhruba stejně dlouho, než jejich podnik nazvaný Z pokoje do pokoje na Letné zdomácněl.

Začínaly letos v únoru, v prozatímně pronajatých prostorách po bývalé knihovně. "Vyzkoušely jsme si tam, jak naše plány fungují v praxi. Třeba původní představa, že si k nám budou lidé chodit opravovat nábytek úplně zadarmo, vzala zasvé. Protože něco stojí materiál a nářadí, které používají, a náš čas by vlastně také neměl být úplně zadarmo," vysvětluje Kocandová. Po nějaké době tedy zavedly jakési dobrovolné vstupné. A fungovalo to.

Švédská inspirace

Pronájem prostor byl ale dočasný, a tak se dílna musela přestěhovat. Původní záměr nicméně zůstal. "Cílem je, aby se staré, ale po opravě stále ještě použitelné věci nevyhazovaly," vysvětluje Zuzana Trnková, vysoká brunetka s černě orámovanými brýlemi.

Právě ona s nápadem zřídit sdílenou dílnu, v níž by se zároveň opravené kusy nábytku prodávaly, přišla. Přivezla si ho ze Švédska, kde vystudovala management.

"Na principu re-use tam funguje spousta neziskových organizací. Lidé jim darují to, co se jim už nehodí, a oni to opraví a nabídnou dál. Věci umějí naaranžovat tak, že máte pocit, že si kupujete opravdu něco cenného, a ne haraburdí z bazaru. Navíc zaměstnávají lidi, kteří by jinde uplatnění obtížně hledali," popisuje zkušenost ze severní Evropy Trnková.

reklama

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé

Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.