I když nepálská kuchyně není tak ostrá jako ta indická, přesto jí vévodí koření - Ilustrační foto.
Foto: archiv MaM
Dal bhat je jedna z tradičních specialit nepálské kuchyně. Pro tamní gastronomii jsou typické luštěniny, rýže, pšeničné čapátí a hlavně koření. Nejpopulárnějším místním street foodem jsou ale tibetské knedlíčky momo.

Ať už člověk vyrazí do Nepálu za vysokohorskými vrcholky, kulturou nebo památkami UNESCO, místní kuchyni se nevyhne. A dobře dělá – na výborně připravenou rýži s intenzivní vůní kvalitního koření natrefí snad na každém kroku. Najíst se dá na ulici za pár korun, ve větších městech fungují restaurace. A jako kdekoli jinde i tady platí, že podnik, ve kterém je plno, bývá známkou kvalitního a chutného jídla.

V Nepálu se nechali inspirovat chutěmi sousední Indie a Tibetu, ačkoli nepálská kuchyně není tak ostrá. Základem jsou čočka, cizrna a rýže, která se podobně jako moučné placky čapátí servíruje jako příloha vždy a ke všemu. Kdo nemá rád anýz, chilli, šafrán nebo kurkumu, bude možná trochu trpět, protože koření zdejšímu jídlu vévodí.

reklama

Místní obyvatelé si nejčastěji pochutnávají na specialitě jménem dal bhat – kombinaci rýže, dušené zeleniny, kari a čočky. Tu připravují buď jako polévku, nebo hustou kaši. Vše se servíruje odděleně na nerezovém talířku s několika přihrádkami. Oblíbená je také thukpa, hustá polévka s masem, zeleninou a nudlemi. 

Protože jsou Nepálci z osmdesáti procent hinduisté, pro které je charakteristické vegetariánství a zákaz požívání hovězího, maso se na jejich talíři objeví jen občas. Restaurace jsou ale připraveny i na turisty, kteří jej vyhledávají – nejvíce pokrmů se připravuje z kuřecího masa.

Menu pouličních bister standardně nabízí knedlíčky momo, smažené či vařené taštičky plněné zeleninou nebo mletým masem. "Momo pocházejí z Tibetu, do Nepálu se dostaly díky obrovské exilové komunitě Tibeťanů. Je to nejpopulárnější místní street food," vysvětluje Juraj Ondrejčík, průvodce cestovní kanceláře S.E.N.

Na ulici mohou turisté ochutnat také smaženou kapsu s bramborovou směsí samosu nebo pakoru, smaženou směs zeleniny a těsta z cizrnové mouky. 

Po hlavním chodu zpravidla následuje dezert, v Nepálu obvykle v podobě čerstvého ovoce. Zralé banány, papája nebo mango lze koupit téměř všude. Podobně jako balenou vodu, která se doporučuje. Za ochutnání stojí i místní značky piv Everest a Gorkha nebo nepálská pálenka z rýže.

Tak jako v každá asijská země je i Nepál místem, kde se sklízí a vaří kvalitní čaje. Naopak kávu Nepálci příliš nepijí, turistům ji připravují jen zřídkakde.

20160713 132757