V sedmnácti objevil punk rock a od té doby, už devětatřicet let, ho hraje s kapelou Penetration. Tvrdí, že mu to změnilo život.

"Punk rock oslovil každého. Pochopil jsem, že nemusím být bůhvíjaký muzikant, hlavní je mít vlastní názor a stát si za ním. Nic už mě pak nemohlo zastrašit," řekl Paul Harvey v den vernisáže své výstavy nazvané Z Londýna k české avantgardě. Ta je do konce října k vidění v pražské galerii Černá labuť.

Dva roky po setkání s punk rockem Harvey narazil na český surrealismus – v době, kdy ještě studoval, ho oslnil film Jaromila Jireše zvaný Valérie a týden divů.

Harvey chtěl vědět víc, a tak se dostal až k Vítězslavu Nezvalovi, kolážím Karla Teigeho, k obrazům ­Toyen. A k dalším tvůrcům české filmové nové vlny 60. let. "Nejsem odborník na českou kulturu, jen nadšený obdivovatel," říká.

Z jeho obrazů to dýchá na první pohled: Valérii umístil k anglickému majáku, Teigeho akt uložil na pozadí Obrazové básně, do níž zakomponoval i dva české výtvarníky stuckisty, Jiřího Hauschku a Jaroslava Valečku. Mladé malířce Toyen věnoval půvabný portrét, obraz Rajské ovoce vytěžil ze svého obdivu k dílu Věry Chytilové a tak dále.

Z Harveyho symetrických kompozic je patrné třeba poučení z plakátů Alfonse Muchy. Umělec k nim ale přidává sobě vlastní punkovou barevnost a nespoutanost.

Harvey je stuckista – jeden z tvůrců novodobého uměleckého směru, který klade důraz na návrat ke kořenům, ke klasickému obrazu a soše.

"Není to cesta zpátky. Je to koncept, který se dívá dopředu, ale učí se z minulosti. Není to o stylu, je to o postoji. Nekopírovat, najít si vlastní cestu. V tom jsou si punk rock i moje umění podobné," tvrdí.

Paul Harvey říká, že každý z jeho obrazů je jako deník. Obzvlášť dobře je to vidět na pěti obrazech z cyklu "jeden rok, jeden obraz". Nebo z obrazu Z Whitley Bay do Prahy. Tam je jak místo v severovýchodní Anglii, kde Harvey žije, tak pražská budova, v níž je galerie Černá labuť.