Energii období „po sametu“ vyzařuje obraz Václava Girsy Říp (2005).
Foto: PRO ARTE
V galerii fondu Pro arte, jež sídlí v pražském Vratislavském paláci, začala nová výstava. Zahrnuje díla Františka Skály, Josefa Bolfa, ale také Jána Mančušky či brněnského sprejera a writera Tima. Ten svými díly popudil řetězec Albert a úvěrovou společnost Home Credit.

Pod horou Říp bláznivě kvetou orchideje, krajina tone v hýřivých barvách, ve vzduchu visí naděje. Atmosféra je nabitá euforií – nic není nemožné, protože věříme v sebe a v budoucnost.

Není náhodou, že tváří výstavy Lehce po sametu z portfolia fondu Pro arte, jediného, který u nás sdružuje investory do umění, se stal právě obraz Říp od Václava Girsy. Tato "veselá džungle" od výtvarníka narozeného roku 1969 odráží všechny naděje doby po roce 1989, který otevřel umělcům dveře do světa a vzbudil na výtvarné scéně velké očekávání.

reklama

Kurátoři přehlídky Adam Hnojil a Alexandra Špoková se snažili zachytit a připomenout různorodé výtvarné směry, jež se v tuzemsku začaly prosazovat v devadesátých letech minulého století. Část prací na výstavě pochází ze sbírky Nadace pro současné umění.

Za zvláštní zmínku stojí vystavené kresby tužkou Olgy Karlíkové, narozené roku 1923, které si osobně vybral jako dlouhodobou zápůjčku prezident Václav Havel.

Autorčiny podrobné lineární záznamy ptačího zpěvu prý měl v době nemoci dokonce s sebou ve vojenské nemocnici ve Střešovicích, aby se mohl těšit pohledem na ně.

Legenda undergroundu František Skála je na výstavě zastoupen Rouchem z let 1994 až 1996, středověce působícím rouchem snad svatého Františka, vytvořeným z koberce, do kterého je zapracován mech.

Exponátem výstavy je také jedna ze Skálových pověstných kytar – tato se jmenuje Sloní kytara. Soubor Skálových děl byl jednou z prvních investic do současného umění, které fond Pro arte zrealizoval.

Výběr doplňuje netypicky abstraktní dílo Josefa Bolfa v radostných barvách s názvem Vánoce, portrét Tomáše Císařovského nazvaný Rám s rukama v prorockém gestu, hluboce prožitá Janova oběť od Jana Merty, bílý obraz Michala Pěchoučka Notre Dame či ornamentální plátno již nežijícího Jána Mančušky.

Nechybí groteska, tak typická pro české konceptuální umění doby "lehce po sametu". Na výstavě je jeden ze série nesmyslných, nefunkčních spotřebičů Krištofa Kintery − přístroj Denor min na masírování hlavy, který nemasíruje. Umělec k němu vytvořil dokonalou krabici, a to už v roce 1998, kdy pro podobnou tvorbu ještě nebyly takové technické možnosti jako dnes.

Humor ve výtvarném umění zastupuje bizarní "berla" Jiřího Černického Smrt na Měsíci z roku 1996.

Výstava

Lehce po sametu

Galerie Pro arte, Praha

výstava potrvá do 30. listopadu

Zvláštní místnost je na výstavě Lehce po sametu věnována aktuálním dílům mladého umělce Tima. Jde o pseudonym brněnského street­artisty, sprejera a writera, který tvoří poezii a umísťuje ji do veřejného prostoru. Reaguje na bolesti a strachy každodenního života, nad brněnský "podchod hrůzy" pod nádražím například napsal monumentální "Neboj".

Svými díly popudil řetězec Albert a úvěrovou společnost Home Credit, když logo prodejen použil jako ukazatel k slavné vídeňské galerii Albertina a z Home Creditu udělal Home Less, přičemž ale zachoval jeho slogan "s námi na to máte". Obě díla musela být na nátlak dotčených společností nakonec přetřena.

Na současné výstavě tak Timo realizuje, co se mu nepodařilo udělat na fasádě zateplených domů v Brně: obrovskou žiletkou jako by seškraboval horní barevnou vrstvu.

Investice do současného umění představuje jen nevelkou část portfolia nadačního fondu Pro arte. "Jsme přesvědčeni, že je správné, abychom podporovali současné tvůrce a přispěli k tomu, aby se výtvarná scéna kultivovala," ddává kurátorka Alexandra Špoková.