"Znám málo takových tváří, které jsou svým způsobem na první pohled jasné, ale zároveň neuchopitelné," říká o Havlovi malíř Tomáš Císařovský.
Foto: Pepa Dvořáček
Pět let Tomáš Císařovský maloval deset obrazů s tematikou života Václava Havla. Příští měsíc budou k vidění v pražském DOX. Nikdo z moderních českých malířů se k serióznímu zachycení jakéhokoliv prezidenta v komponovaném obrazovém cyklu ještě neodhodlal.

Když jsem se doslechl, že Tomáš Císařovský vytvořil havlovské obrazy, chtěl jsem je vidět v původním prostředí, kde vznikaly, a být prvním, kdo o nich napíše.

Nikdo z moderních českých malířů se k takovému kroku − serióznímu malování jakéhokoliv prezidenta v komponovaném obrazovém cyklu − ještě neodhodlal. Navíc Václav Havel odešel teprve před pěti lety… Je to hodně citlivá věc. Tenký led, jak se říká. Pustit se do něčeho takového chce odvahu, kuráž a také sebevědomí. Zvláště v Česku, kde se všechno hned obrací naruby, takže hrozí, že z dobrého úmyslu se může stát křečovité nanebevzetí anebo naopak fraška či oboje dohromady.

Vypravil jsem se za Tomášem Císařovským do jeho ateliéru. Směřoval jsem do malé vesnice na severozápad od Prahy. Podzimní den. Sobota, na cestách klid a mír, v listopadovém oparu po ranním mrazíku slunko pronikalo mlžnou vlhkostí a nasvěcovalo mokré spadané listí na krajnici. Co lístek, to žlutá odrazka.

Nemusel jsem spěchat. Přemýšlel jsem a vzpomínal. Tomáš Císařovský patří k umělcům neochvějně věřícím v sílu klasického obrazu, který se rodí nanášením barev na plátno. Říkám tomu: ruční pohon. Přiznávám, že mě fascinuje. Obrazy totiž vyzařují něco, co nejrůznější nová média nejsou schopna postihnout. Je to tajemství.

On sám mi o tom řekl v rozhovoru, který jsem s ním vedl, když mu bylo čtyřicet: "Pevně věřím tomu, že malba drží nejpřirozenější lidskou zkušenost. Vlastně samotným časem a sumou zkušeností, které na plátno přenáším. Nebo tím, že odmítnu podružné věci a soustřeďuji se na to, co pokládám za nejcharakterističtější."

Teď mu bude brzy − v lednu − pětapadesát a pořád drží pevně svoje umělecké pozice. Vždycky se věnoval tvorbě cyklů, které nějak souvisely s českou historií 20. století, ať už slavnou, nebo trapnou. Je to malíř, který umí vyprávět, aniž by byl upovídaný. Přesně ví, co je nutné sdělit a co nechat na divákovi.

Poprvé na sebe upozornil legionářským cyklem dvaceti obrazů, v němž vycházel z deníku svého dědečka. To se psala 80. léta a legionáři byli ještě tabuizovanou stránkou našich dějin. Tehdy mi přišlo, že svoji kariéru začal rovnou mistrovským dílem, v němž byl otisk jak jeho předků, tak obecných dějin.

Zastavil jsem u kostela a přešel cestu. Ateliér Tomáše Císařovského se nachází hned naproti v bývalé hospodě původně patřící jeho předkům. Otevírá mi dveře, staví vodu na kávu. Ze sáčku vytáhne koláče − s potěšením zjišťuji, že můžu mít jak povidlový, tak makový.

reklama

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé

Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.