Nakladatel Aleš Lederer
Foto: archiv Aleše Lederera
Aleš Lederer má bohaté zkušenosti s vydáváním knížek, a to i v samizdatové podobě, ale ještě stále ho dobrá literatura baví.

Existuje kniha, nad níž vás vždycky napadne: škoda že jsem ji sám nenapsal?

Edgar Dutka "Slečno, ras přichází". Ta kniha je prostě geniální, doslova kanonická v rámci české literatury. Edgar za ni dostal Státní cenu za literaturu. Kdybych měl vyjmenovat deset nejdůležitějších knih české literatury, určitě by tam "Slečna" nechyběla. A rozhodně by se vyjímala na předních příčkách! Někteří literární odborníci se po jejím vydání ušklíbli, co že to může být za literaturu, když příběh vypráví nějaký pes…? Tedy přesněji fena. A v rámci této otázky mám k zmíněné knize hned dvojí vztah: ano, takovou knihu bych chtěl někdy napsat, ale zároveň moc dobře vím, že ji nikdy nenapíšu. Ale měl jsem to štěstí, že jsem ji Edgarovi mohl v roce 2004 aspoň vydat!

Existuje kniha, o níž lze říct, že vás v dětství oslovila a třeba i nasměrovala k profesi?

Miloval jsem Medvídka Pú, jak by také ne, když jsem dostal i jemu podobného plyšáka. A pak Foglarovy Rychlé šípy. Narodil jsem se v Praze na Žižkově, kde se to v 50. a 60. letech podobnými partami, jako byly Rychlé šípy, ale i Bratrstvo kočičí pracky, jen hemžilo. Ale žádná z knih mě neovlivnila natolik, abych došel k rozhodnutí stát se nakladatelem. Toto vyplynulo až ze samizdatové praxe a zkušenosti.

reklama

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé

Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.