Pro někoho jsou tyto firmy ekologické příliš málo, pro jiné až moc. Zákazníky hledají někde uprostřed.
Foto: Shutterstock
Vyrábějí sáčky z plastu, který se pak rozpadne v kompostu. Tyčinky z rozemletého hmyzu či světla a tašky z odpadových surovin. Někteří se zase snaží o ekologicky nenáročný fast food. Jsou to vizionáři, nebo snílci?

Vybrali si byznys, který se neobejde bez "ekologicky smýšlejících" zákazníků. Riskují, protože jejich výrobky a služby mohou skončit jen jako předmět vášnivých debat několika osamělých ekoaktivistů libujících si v praní ořechovými šlupkami. Dělají ale všechno pro to, aby uspěli také u širší klientely. Byznys nestaví jen na ekologii, svým produktům dodávají další benefity, jako je styl, výživové hodnoty či originalita. Nejdou do extrému.

Ekologicky vychovávat zákazníky je jedna věc, ale zároveň vědí, že zcela ignorovat třeba jejich touhu po exotických příchutích dovezených z opačného konce světa by byla ekonomická sebevražda. Uhlíkovou stopu svého podnikání nejsou schopni srazit i proto, že jsou ve svém oboru průkopníky a využívají technologie nebo suroviny, které lokálně ještě nejsou k mání. Pro někoho budou ekologičtí příliš málo, pro jiné až moc. Zákazníky hledají někde uprostřed.

Možná je to jen módní vlna, možná bude ekologicky uvědomělých klientů přibývat a bude výhodné jít jim naproti.

Z ordinace do tkalcovny

Hana Němcová studuje na lékařské fakultě, závěrečný ročník si ale musela rozložit. Nešlo to jinak. Poslední měsíce se nezastaví. Vyřizuje maily z celého světa, jezdí do tkalcovny a dohlíží na vznik pestrobarevných pytlíků z jemné kompostovatelné tkaniny, které by mohly nahradit mikrotenové sáčky na nákup pečiva nebo ovoce. Její ekologičtější sáčky se jmenují Frusack.

jarvis_58763ae3498e711a2f32473f.jpeg

"Máme už desetitisíce objednávek z celého světa. Sáčky poptávají distribuční společnosti z USA, Kanady, Austrálie, Nového Zélandu a z několika zemí EU," říká drobná tmavovláska a potvrzuje tím, že těch asi 300 mikrotenových pytlíků, které si každý z nás donese domů s nákupem během jednoho roku, trápí lidi po celém světě.

Tonutí v plastové kaši

◼ Za posledních 50 let se produkce plastů dvacetinásobně zvýšila, v roce 2014 dosahovala 311 milionů tun a toto číslo by se mělo do roku 2050 zčtyřnásobit.

◼ Navíc osm milionů tun plastu skončí v oceánech, kde se kupí, a bude­-li se kupit stejným tempem i nadále, do roku 2050 bude na váhu v oceánech více plastu než ryb.

◼ Nadějí jsou bioplasty, ale ani s těmi není zatím vyhráno. Nejasnosti panují v jejich třídění. Některé bioplasty nelze odložit na kompost, protože jsou jenom biodegradabilní.

◼ Spadají sem zejména levné odnosné tašky vyráběné ze směsi polyetylenu a organické hmoty, která se postará o degradaci plastu. Sice se rozloží, ale nelze je kompostovat – doma ani v průmyslových areálech.

◼ Jejich výhodou je, že se rychle rozloží na skládkách. Naproti tomu kompostovatelné plasty vyrobené ze zemědělských produktů lze zkompostovat, mají na to certifikaci.

◼ Přesná legislativa označování a třídění výrobků z bioplastu ještě není hotová, nicméně má určit, jak s kterým bioplastem nakládat, tedy do jaké popelnice ho hodit.

◼ Masivní využívání kompostovatelného plastu má význam jen tehdy, pokud bude zajištěn dostatek popelnic na bioodpad, kterých je v českých městech stále málo.

◼ Vyhozením kompostovatelného nebo i biodegradabilního plastu do žlutých popelnic na běžný plast se ztrácí nejen smysl materiálu, ale zároveň to komplikuje recyklaci obyčejných plastů.

Rozčilovaly i Hanu. Pytlíky z mikrotenu se jí hromadily doma pod dřezem a málokdy se daly použít znovu. Pátrala, co by je mohlo nahradit − jako se to podařilo v případě přemnožených igelitek, místo nichž už zase stále častěji používáme textilní tašky −, ale bezúspěšně. Rozhodla se tedy vymyslet vlastní variantu a přibrala k tomu spolužačku z fakulty Terezu Dvořákovou, dnes už MUDr., vyučující v Anatomickém ústavu.

Úkol to byl těžší, než se na první pohled zdá. "Chtěly jsme Frusack navrhnout tak, aby byl co nejtenčí a nejlehčí, aby sám o sobě nezdražil zboží, které je v něm zabaleno. Měl být také průsvitný, což je důležité pro placení u pokladny. Tenký sáček také rychleji schne, takže se snadněji udržuje," vyjmenovává Hana požadavky na materiál, jenž by měl vydržet opakované používání až dva roky a poté by se dal zkompostovat.

reklama

Jenomže − jak záhy zjistila − vyrobit z kompostovatelného plastu vlákno, z něhož by se posléze dala utkat tenká tkanina, umí jediná firma na světě, a ta má sídlo ve Švýcarsku. To je přece jen trochu z ruky.

Hana s Terezou si uvědomovaly, že tak podstatně stoupnou náklady, navíc se prohloubí "ekologická" stopa při dovozu potřebného materiálu, ale nakonec se rozhodly do toho jít. Loni na jaře založily firmu Infiberry a ze Švýcarska dnes dovážejí speciální vlákno. To dál putuje do českých tkalcoven a pak do dílen, kde se šijí sáčky Frusack.

Mladé české podnikatelky přitom řeší i to, jak ho nakonec, když se jeho životnost naplní, ekologicky zlikvidovat. Frusack je totiž sešitý bavlněnými nitěmi, opatřený bavlněnou cedulkou a šňůrou z viskózy. "Máme certifikaci kompostovatelnosti k samotné tkanině, ale ještě není udělena na Frusack jako takový. Musíme také zjistit, zda můžeme uvádět i komponenty sáčku jako kompostovatelné, nebo budeme muset dát do instrukcí, že se musí odstřihnout."

Jejich e­-shop začne fungovat na konci ledna − zatím jen pro Česko a Slovensko. Koncoví zákazníci za sadu pěti pytlíků zaplatí 490 korun, přičemž distributoři si budou muset počkat, až se dívkám ještě podaří srazit výrobní náklady.

Přesto předpokládají, že příští rok budou mít už k prodeji 100 tisíc sad pytlíků. Podařilo se jim na to získat úvěr. A studium medicíny? "Jestli v něm budu pokračovat, ještě uvidím. Zatím se to dá zvládat, ale cítím, že podnikání mě táhne víc," přiznává Hana Němcová.

Cvrččí tyčinky do každé rodinky

Nedlouho poté, co si Daniel Vach přečetl zprávu OSN s názvem Jedlý hmyz, pomyslel na Radka Hušku. Ne snad proto, že by jeho bývalý šéf vypadal jako brouk, ale proto, že když Daniel před pár lety vedl Radkovu internetovou firmu, oba se dobře doplňovali. Byl to prostě ideální kandidát na podnikání v neprobádaném oboru, jakým je jedlý hmyz. A tak tihle dva pětadvacetiletí mladíci společně založili firmu Sens.

jarvis_58763ae3498e711a2f324743.jpeg

"Na spotřebu krmiva i vody je hmyz zcela nenáročný, vypouští minimum metanu a má v sobě spoustu bílkovin. Hmyz je prostě cesta, kterou bychom se měli vydat, abychom nakrmili rozrůstající se lidstvo," vysvětluje Dan. Jenomže − kolik Čechů, Němců či Poláků se nebude štítit pojídat brouky?

"V Evropě se na takovou stravu orientují zatím jen komunity zasvěcených. Došlo nám, že proto, aby se hmyz mohl dostat na jídelníček většinové populace, se nesmí podávat vcelku," dodává Radek a Dan už vyndává z kapsy sáček s šedohnědým práškem. Jsou to namletí cvrčci neboli cvrččí mouka. Mladí podnikatelé ji dovážejí z Thajska a z ní a z dalších ingrediencí, jako je ovoce, oříšky nebo čokoláda, vyrábějí Sens tyčinky.

"Trvalo nám tři čtvrtě roku, než jsme našli správný poměr přísad, aby výsledek dobře chutnal, měl optimální nutriční údaje a zároveň držel pohromadě. Vyzkoušeli jsme více než sto vzorků," popisuje Dan vznik dvou základních tyčinek − proteinové a energetické. Každá z nich je ve dvou příchutích.

"V rámci přírodních tyčinek jsme vytvořili to nejlepší, co šlo, pak už bychom museli přidat cukry a tuky," doplňuje Radek. "Proteinovka s 20 gramy bílkovin je určená spíš sportovcům, zatímco energetická tyčinka může posloužit i jako svačinka pro lidi v kanceláři. Příští rok bychom chtěli prodat 500 tisíc tyčinek po celé Evropě, finalizujeme technologii výroby v továrně."

S odbytem přes vlastní elektronický obchod si mladíci, oba vystudovaní ekonomové, starosti nedělají. "Když jsme sháněli peníze na Kickstarteru, dostali jsme objednávky nejen od jednotlivců, ale i z posiloven z Německa, z obchodů se zdravou výživou ze Španělska nebo Holandska," vyjmenovává Radek s energií, jako by si právě zobl z hmyzí tyčinky.

"Časem chceme nabídnout celé portfolio produktů, aby mohli lidé přejít na hmyzí produkty od snídaně až po večeři. Svačinu už mají." A Dan, který působí spíš jako klidná síla celého projektu, vysvětluje, že hmyzí prášek lze přidávat do těstovin nebo do pečiva a že nemusí být pouze ze cvrčků, ale třeba i z moučných červů, kteří mají vyšší obsah tuku. "Nejsme radikální, nejde nám o to, aby lidi jedli jenom hmyz. Chceme ale, aby jeho podíl v evropské potravě stoupl."

Fast food po ekologicku

Když se řekne fast food, ekologičtí aktivisté berou vidle do ruky. Jídlo dovážené přes půl kontinentu a hory odpadků po tom, co se sní. Provozovat rychlé občerstvení bez toho snad ani nejde. Nebo jde? Od začátku listopadu se o to pokouší Petr Jiskra, který pracuje pro firmu Ordr. Ta existuje od roku 2014, kdy začala rozvážet v centru Prahy a přilehlých čtvrtích teplé obědy a večeře na základě objednávek přes internet nebo mobil − a to do několika minut. Petr Jiskra měl za úkol nabídku firmy rozšířit, a tak se to rozhodl udělat co nejvíc "eco­-friendly" způsobem. Vymyslel chlazená jídla připravená ze surovin od lokálních zemědělců.

jarvis_58763ae3498e711a2f324747.jpeg

První zásada − suroviny se, pokud je to možné, nakupují "bezobalově". Ušetří se tím hromady odpadků ročně. Ordr takto nakupuje luštěniny, rýži nebo mouku. Hotové pokrmy, z poloviny bezmasé, dodává Ordr zákazníkům v kompostovatelných obalech a rozváží je převážně na cargo kolech.

"Máme výhodu v tom, že kontrolujeme celý řetězec od nákupu surovin až po servis zákazníkovi," říká Petr Jiskra. Přiznává, že nepracují výhradně s produkty ekologického zemědělství, ale i s potravinami z takzvaného integrovaného hospodářství, které se nachází někde mezi organickým a konvenčním farmařením. Hlavní je ale v každém případě sezonnost. "Má to celou řadu limitů. Teď je leden, takže není moc z čeho vybírat. Třeba u kořenové zeleniny si však lze hrát s různými úpravami, s fermentací nebo s nakládáním, každý její druh se dá připravit na různé způsoby."

Zatímco maso nebo zelenina mohou "vyrůstat" v Česku, sójové omáčky, pohankové nudle nebo koření k nám často putují tisíce kilometrů. "Jistě by šlo vařit výhradně z lokálních surovin, nicméně musíme také vyjít vstříc zákazníkům, a ti si oblíbili asijskou kuchyni. Snažíme se proto o kompromis mezi udržitelností z ekologického a ekonomického hlediska," objasňuje Jiskra, proč jsou mezi dodavateli i dovozci ze Sapy. Hotové jídlo se ale v Ordru balí do krabic vyrobených z odpadu z cukrové třtiny, jež jsou pak kompostovatelné. Stejně tak krabičky na dresinky jsou z kompostovatelného plastu."

Ekologičtí puristé by mohli namítnout, že šokové zchlazení, kterým vařené pokrmy procházejí, spotřebovává energii. "Díky němu si ale jídlo uchová delší trvanlivost, dá se rozvážet celý den, takže se zase snižuje počet neprodaných porcí, které by se musely likvidovat," argumentuje Jiskra.

Své hranice, a to doslova, má i rozvoz na kolech. "Čtvrtě jako Vinohrady nebo Vršovice se kvůli kopcovitému terénu a rozlehlosti území nedají na bicyklech odjezdit. Tam používáme motorky," přiznává autor konceptu nové řady jídel, kterých se zatím prodá asi 700−800 měsíčně, každé za 160 korun.

Jídla z Ordru jsou z poloviny bezmasá a firma je zákazníkům dodává v kompostovatelných obalech a rozváží je převážně na cargo kolech.

Lustr ze zákazu vjezdu

Málokdo si té reflexní fólie, jež připomíná včelí plástve, na dopravních značkách vůbec všimne. Jindřicha Fialku však zaujala na první pohled.

"Byla to vlastně náhoda. Jednou před lety jsem se stavil za kamarádem, který pracoval ve firmě vyrábějící značky. Vedle tovární linky stál koš plný zbytků reflexní fólie. Kamarád mi to dal s tím, že jim to tam zbývá každý den a ať s tím odpadem něco udělám, když jsem ten kreativec."

jarvis_58763ae3498e711a2f32474b.jpeg

Jindřich Fialka studoval antropologii, ale pak se věnoval dlouho šperkařině, takže z fólie nejprve vyrobil náušnice a další drobné šperky. Byl o ně zájem. "Otestoval jsem si na nich, že dělat z odpadu je dobrý koncept. Pořád jsem měl ale pocit, že to má daleko větší potenciál a že by šlo vyrábět rozměrnější a různorodější věci." To už zbýval jen krok k tomu, aby vznikla společnost Q Designers. Její osmadvacetiletý majitel přizval ke spolupráci designéry i výrobní firmy.

"Úplně první produkt, který jsme udělali, bylo tohle světlo," ukazuje v ateliéru stojací lampu zhotovenou právě z reflexní fólie. Vznikly z ní také vertikální a vodorovné závěsné lustry, které se dokonce dostaly až do českého domu na Expo 2015 v Miláně. Účast na světové výstavě byla obchodně strategickým úspěchem. "Rok jsme něco kutili ve sklepě a já věděl, že potřebujeme velkou realizaci. Protože bylo zrovna Expo, začal jsem se zajímat o možnosti vystavovat tam. Nakonec jsem se domluvil s Ondřejem Chybíkem, jedním z architektů českého pavilonu, a s Maximem Velčovským, který mi dělal kurátora." Svítidel z reflexní fólie nakonec vznikla téměř stovka.

Za dalšími zakázkami z průmyslového odpadního materiálu už šel cíleně, vyhledal několik výrobců. Připouští, že ekologické hledisko nebylo zrovna tahákem číslo jedna a řada producentů na něj také neslyšela. Nakonec ale přece jen zaujalo společnost Wiesner Hager, která dělá kožený nábytek.

"Pracují s prvotřídní kůží. Z kousků zbylých po výřezu se dají ušít peněženky, pořadače na vizitky a další drobné kožené věci," vysvětluje mladík a ukazuje svou vlastní peněženku. "Výroba z odpadního materiálu není jednoduchá − na produktu to totiž nesmí být vidět. Pokud máme zakázku od výrobní firmy, s kterou spolupracujeme, nejdřív jim ukážeme výsledný výrobek, a když nic nepoznají, teprve potom prozradíme, že je z jejich odpadu."

Q Designers ale postupem času začali pracovat i s jinými materiály než jen s odpadními, a dnes se dokonce věnují designu služeb, zrovna pracují na návrhu úvěrového produktu. "Postup při navrhování věci a služby se příliš neliší. Právě při práci s odpadem jsme se naučili strašnou spoustu věcí a technologií, které se nám teď hodí," je přesvědčen Jindřich Fialka.

Up­cykluj, kdo můžeš

Zatímco firmě Q Designers pomohla práce s průmyslovým odpadem odlišit se a časem přejít i k jiným zakázkám, u společnosti Respiro to bylo naopak. Začínala před 12 lety v jedné ostravské garáži, kde vyráběla trička s osobitým potiskem. Bylo by to tak dál, kdyby nepřišly události roku 2009.

jarvis_58763ae3498e711a2f324753.jpeg

"Finanční krize, která nás měla potopit, nám dala druhou šanci," říká Jakub Mastík, jeden ze zakladatelů a dnes obchodní ředitel firmy s ročním obratem 10 milionů korun. "Kolega jel tehdy hledat nové distributory našeho původního sortimentu do Spojených států, kde ale narazil na up­cycling." Anglický termín označuje výrobu předmětů z použitých materiálů − a právě to byl pro Respiro nový impulz.

Dnes ze starých reklamních bannerů, billboardů nebo plachet, které na nákladních autech brázdí dálnice, vyrábí barevné tašky, batohy, obaly na notebooky nebo pouzdra na mobil. Podobně firma využívá i cyklo duše, hasičské hadice či bezpečnostní pásy z aut ve výslužbě. Z těch jsou třeba ucha u tašek, z gramodesek vznikají hodiny či šperky a z vylisovaných lahví od vína zase servírovací prkénka na sýry.

"Vysloužilé bannery získáváme od různých firem a z festivalů včetně Colours of Ostrava, cyklo duše z cykloservisů, hasičské hadice od kamarádů a jejich známých, kteří se pohybují v dobrovolnických sborech. Gramodesky hledáme všude, kde se dá, a vinné lahve si bereme od spřízněných vinařů. Rádi navštěvujeme vinné sklípky, takže máme dostatek zdrojů," vysvětluje Jakub Mastík. Kolik materiálu jeho firma zachránila před odvozem na skládku či spálením, přesně spočítáno nemá, ale odhaduje, že to jsou tuny.

Kromě individuálních zákazníků prodává Respiro své výrobky a know­-how i společnostem, pro něž vyrábí reklamní předměty. Za ně už také získala několik ocenění na mezinárodní úrovni.

V jejich dílně vznikají rovněž bicykly nebo motorky. "Jsou složeny ze starých modelů, kterým jsme u nás dali šanci na druhý život. Samozřejmě jsou částečně doplněny novými díly," přiznává obchodní ředitel. Nakolik se zákazníci při koupi rozhodují s ohledem na životní prostředí, není schopen odhadnout. "Podle našich zkušeností hraje roli několik faktorů dohromady. Životní prostředí bude jedním z nich, stejně jako ruční práce, výroba v České republice a fakt, že každý kousek je originál."

Produkce: Symona Půhonná