Pro architektku Evu Jiřičnou je důležitý úsměv, dobrá nálada i ve chvílích, kdy se zrovna nedaří, chuť vstát každé ráno z postele. Bez toho se neobejde. Za zbytné naopak považuje věci. Všechny.
Foto: HN - Libor Fojtík
"Moje práce je můj život," říká architektka Eva Jiřičná. Svůj šatník stylově nevyhraňuje ani ho příliš neobměňuje, improvizuje podle situace. Už dvacet let ze zápěstí nesundá náramek, který jí koupil kolega k Vánocům.

Když mluví Eva Jiřičná o hmotném světě, říká: "Jeden den ty věci máte, a druhý den už třeba ne. Bez čeho se ale nemůžeme obejít, je to, co máme v hlavě. To nám nikdo nevezme. Můžete na sebe navléknout, já nevím co, ale nejste-li schopni komunikovat, být užiteční, radostní, rozplyne se to v nic. "

Architektka často vzpomíná na svého tatínka, kterého nikdy neviděla rozčíleného. I když k tomu měl mnoho důvodů. "Snažím se proto i sama v sobě vychovávat schopnost být pro okolí uklidňujícím elementem. Čím jsem starší, tím víc tuto povinnost cítím."

reklama

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé

Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.