Opakování buddhistických textů, klášter Yangchen Čhöling, Spiti, Indie, 2015
Foto: Olivier Adam
Národní galerie v pražském paláci Kinských vystavuje cyklus fotografií Buddhovy dcery. Jeho autor Olivier Adam zmapoval příběhy žen, které byly v 90. letech zatčeny čínskými úřady. „Vyprávěly o násilí a mučení elektrickým proudem v čínském vězení, o samotě a pochybách, o bídě a také o víře,“ říká.

Jmenují se Tenzin, Gyaltsen, Jamyang nebo třeba Yangzom. Ty nejmladší, vlastně ještě děvčátka, se narodily v exilu, v Indii nebo v Nepálu. Ty starší o svém útěku z okupovaného Tibetu a dlouhé cestě do indické Dharamsaly, kde našly první útočiště, vyprávějí jako o čase, kdy nevěřily, že přežijí.

A pak jsou to také ženy, které zůstaly v Tibetu a 30 let poté, co musel ze Lhasy odejít jejich duchovní vůdce dalajlama, tam vyšly zase do ulic, zpívaly a volaly: "Ať žije svobodný Tibet!"

Všechny byly v 90. letech zatčeny a odsouzeny čínskými úřady k několikaletému vězení. "Právě s nimi jsem se setkal nejdříve, a to v Bruselu. Některým se podařilo nakonec uprchnout do ciziny. Doputovaly až do Evropy a teprve tady se odvážily vyprávět o tom, čím prošly. O násilí a mučení elektrickým proudem v čínském vězení, o samotě a pochybách, o bídě − a také o víře, kterou ani v těch nejhorších chvílí nepozbyly," říká Olivier Adam.

Příběhy oněch žen ho natolik zasáhly, že se rozhodl tématu věnovat systematicky. Společně se svou manželkou, novinářkou a pedagožkou Dominique Butetovou, dokumentuje od roku 2008 život v ženských buddhistických klášterech a snímky vystavuje po celém světě − cyklus nazval Buddhovy dcery. Právě teď je vystaven v pražském paláci Kinských, kde sídlí expozice Národní galerie věnovaná asijskému umění.

reklama

Hlavním cílem výstavy však není prezentovat práce renomovaného francouzského fotografa, ale především získat peníze pro zlepšení životních podmínek Tibeťanek.

"Vystavuji fotografie v nejrůznějších galeriích a také na svém webu, přičemž nejméně polovina peněz z každého prodaného snímku jde ve prospěch klášterů. Kdysi, před lety, jsem jako většina Evropanů neměl ani potuchy, že někde žijí buddhistické řádové sestry − domníval jsem se, že to je v Tibetu mužská záležitost. Dnes, po letech setkávání s těmito ženami, vím, že jejich komunity jsou velmi osobité a dynamicky se rozvíjejí," vysvětluje Olivier Adam.

Na jedné z fotografií přitom ukazuje děvčátko, které se narodilo chudým indickým rodičům a dnes se v buddhistickém klášteře učí rodnému jazyku, tibetštině, angličtině, základům matematiky a filozofie. Zda se jednou rozhodne pro duchovní způsob života, nebo se vdá, ještě není jasné.

"Kláštery se otevírají pro děti jiné národnosti i zaměření. Staly se centry vzdělanosti, jejich úroveň se zvyšuje, mají dnes základní i vyšší školy. Tento proces ženské emancipace podporuje i dalajlama, který loni v prosinci − vůbec poprvé v historii − udělil 20 jeptiškám titul gešema, což je vlastně doktorát z buddhistické filozofie."

Výstava

Olivier Adam

Buddhovy dcery

(Pořádá Národní galerie)

Palác Kinských, Praha, výstava potrvá do 28. února

I když se ženy v klášterech snaží také trochu podnikat a některé své výrobky prodávají, nikdy nemohou být ekonomicky soběstačné. Jejich posláním je modlitba.

Kláštery se však přesto rozvíjejí, a to díky podpoře Tibetan Nuns Projectu, který vznikl na začátku 80. let, a řadě donátorů z celého světa. Olivier Adam je jedním z nich. "Představte si, že jedno euro stačí téhle ženě v Dharamsale na celý den," ukazuje na další fotografii. A vypráví příběh. Z tuzemského pohledu − až neuvěřitelný.