„Na nádraží je umístěná bomba.“ Ředitel Fonetického ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Radek Skarnitzl ukazuje, jak výhrůžka vypadá v počítači.
Foto: Pepa Dvořáček
Zanechají­-li po sobě otisk prstu, vzorek DNA nebo digitální stopu, mohou být usvědčeni a souzeni za to, co spáchali. V jakých potížích se však zločinci ocitají, zbude­-li po nich jen pár slov? Vyšetřovatelé se v takových případech uchylují k metodám forenzní fonetiky. Ta se v posledních letech úspěšně rozvíjí i v Česku.

Poslední vteřiny jeho života zachytilo několik nekvalitních nahrávek, na nichž se kromě nevalného technického vybavení a vzdálenosti od místa neštěstí podepsalo i šumění večerního deště. Záznam klení a volání o pomoc, jež utnul výstřel, dodnes visí na internetu a během vyšetřování ho nikdo přesvědčivě nepřiřadil oběti − 17letému černošskému chlapci Trayvonu Martinovi, jehož smrt v roce 2012 vyvolala v USA vlnu demonstrací − ani střelci, jímž byl člen místní dobrovolné hlídky George Zimmerman.

Šlo přitom o jednu z klíčových otázek případu: kdo potřeboval před kým zachránit? Strážce pořádku Zimmerman, který po krátkém pronásledování osoby, jež mu přišla podezřelá, musel přistoupit k sebeobraně, nebo mladý Martin, který se toho večera vracel z obchodu a místo předpokládané zbraně měl v kapsách bonbony?

reklama

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé

Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.