Hynek Glos, Petr Vizina: Stará garda
Foto: Nakladatelství Argo
Generační sborník Stará garda představuje tváře a ateliéry českých výtvarníků, typografů a fotografů. Titul Pionýři a roboti mapuje komunistický komiks, karikaturu a ilustraci. Jean-Christophe Rufin je ve své nové knize kritický k nešvarům soudobé klinické praxe.

Roky ano, stáří ne
Hynek Glos, Petr Vizina: Stará garda
2016, Nakladatelství Argo, 192 stran, 498 korun

Generační sborník 30 českých výtvarníků, typografů a fotografů narozených před válkou a činných dodneška. To je výsledek společné práce fotografa Dejvického divadla Hynka Glose a moderátora redakce kultury České televize Petra Viziny.

Kniha Stará garda nepředstavuje primárně dílo jednotlivých výtvarníků, které čtenář zná z výstav či katalogů. Zaměřuje se spíš na tváře, ateliéry a názory vybraných autorů a autorek. Čtenáře vede kniha na druhou stranu pláten, může nahlédnout za kulisy, pobýt v tvůrčím nepořádku umělců, kteří už nemusí nikomu nic dokazovat a mohou být sami sebou.

reklama

Někteří z nich mají svá vrcholná léta dávno za sebou, jiní jsou svébytnější každým rokem. Kniha nehodnotí, ale obdivuje. Vizinovy rozhovory se nestydí za své okouzlení. Mnohým zpovídaným je přes osmdesát, tolikrát už řekli své, ale Vizina je dokáže několika otázkami znovu rozmluvit a otevřít. S Pavlem Brázdou, Theodorem Pištěkem, Stanislavem Kolíbalem a dalšími nehovoří přitom jen o umění. Od dvaadevadesátiletého Pavla Sukdoláka se třeba dozvídá, že měl u sebe v ateliéru schované rukopisy Zábranových deníků nebo že by se každý chtěl dožít vysokého věku, ale nikdo nechce být starý. Sukdolák má pravdu: tihle borci staří rozhodně nejsou.

 

Pavel Ryška, Jan Šrámek: Pionýři a roboti. Československá ilustrace a vizuální tvorba 1950 − 1970RUR KSČ
Pavel Ryška, Jan Šrámek: Pionýři a roboti. Československá ilustrace a vizuální tvorba 1950−1970
2016, Nakladatelství Paseka, 160 stran, 349 korun

Retro letí. Po knize, která mapuje komunistický komiks, karikaturu a ilustraci, se v knihkupectvích jen zaprášilo a čtenáři čekají na dodání nových výtisků. Kniha Pionýři a roboti přitom není jen shromaždištěm pitoreskních dobových archiválií, ale systematickou prací, která se zamýšlí nad souvislostmi a dopady jednotného přístupu k vizuální tvorbě po únoru 1948.

V čele ideologického boje stály pochopitelně politické kampaně namířené proti západním paličům války a domácí kolísající inteligenci. Ty plakáty zná každý pamětník, nešlo jim uniknout.

Propaganda působila i mnohem rafinovaněji: skrze nakladatelství Dětské knihy se pokoušela podchytit už ty nejmladší, aby nosili pionýrský šátek s patřičnou hrdostí. Ti roboti z názvu knihy pak symbolizují nekonečné možnosti materialistické vědy, jak je mohla a měla obdivovat starší mládež. Co jiného jí ostatně zbývalo, že?

Podporovat bylo ovšem třeba i pracovní úsilí, ochotu zapsat se na brigádu a samozřejmě jít k volební urně a vhodit do ní ten jediný správný lístek. Sem tam, to už v uvolněných letech šedesátých, proniklo do ilustrací i cosi mírně lechtivého nebo tajuplného, co skrývalo svou tvář v šeru. Doba nicméně přála spíš plnému světlu, jasným barvám a srdečným úsměvům. Ohlížíme-li se za tou dobou s nostalgií, je dobré si připomenout, že kdo se nesmál s námi, smál se proti nám.

 

Jean-Christophe Rufin: S leopardem v patáchLeopard ve špitále
Jean-Christophe Rufin: S leopardem v patách
2017, Nakladatelství Prostor, přeložil Martin Pokorný, 264 stran, 297 korun

Vzpomínky neurologa, který působil v Lékařích bez hranic a dalších humanitárních organizacích po celém světě. Vyprávění francouzského velvyslance v Senegalu a Gambii. A konečně rekapitulace vlastního profesního života z pera renomovaného spisovatele. To všechno je Jean-Christophe Rufin a jeho "Leopard".

Exotická prostředí a výjimečné zážitky, které kniha čtenářům přibližuje, však blednou před něčím mnohem obvyklejším − před medicínou a hlavně tím, jak se s ní dokáže autor inspirativně potýkat. Je velmi kritický k nešvarům soudobé klinické praxe, k systému "výroby lékařů", ale jde ještě hlouběji: zamýšlí se nad mezemi poznání, nad moderní léčbou, která ztrácí prostor pro cit. Rufin není krutý, a pokud, tak nešetří ani sám sebe. Je vtipný a umí si všímat. "Lékaři, i když to nepřiznají, mají určité nemoci v oblibě. Tím nemyslím jen to, že je snáz snášejí. Oni je přímo milují."

I Rufina je velmi snadné milovat. Pokud by měl být zosobněním nějaké nemoci, šlo by zcela určitě o chorobu prudce nakažlivou a pacienty hýčkanou.