Dívka s pláství v břiše, beton, akrylátový tmel, plech, včelí plástev, 2015
Foto: Oblastní galerie Liberec
Výtvarnice Anna Hulačová vystavuje v Liberci a v berlínské galerii. Navazuje tak na úspěšný rok, kdy byla nominována na Chalupeckého cenu a získala ocenění Osobnost roku. V berlínské výstavní síni umělkyně dokazuje, jak umí pracovat s banalitami.

O dvaatřicetileté výtvarnici Anně Hulačové se v poslední době hodně mluví. Do června je v Oblastní galerii v Liberci k vidění průřez její tvorbou posledních let pod záhlavím Přestávky mezi směnami a do 8. dubna ještě potrvá její výstava Katalog a monolog v berlínské galerii Meyer­-Riegger.

"Anna je moc šikovná, podle mého názoru má před sebou zajímavou budoucnost," hodnotí její práci Katherine Kastnerová z přední pražské galerie Hunt Kastner Artworks, která Hulačovou zastupuje. Loni ji tato galerie s úspěchem představila na veletrhu Liste v Basileji.

reklama

Anna Hulačová samostatně vystavuje od roku 2009, ale loňský rok pro ni byl obzvlášť významný. Stala se finalistkou soutěže o Cenu Jindřicha Chalupeckého a za svůj projekt ve finále získala cenu diváků. Navíc se za tuto výstavu a za řadu dalších menších počinů dočkala ceny Osobnost roku 2016, kterou vyhlašuje časopis Art & Antiques a portál Artalk.cz spolu s Galerií výtvarného umění v Chebu za nejvýraznější umělecký počin roku.

Po Evě Koťátkové se Hulačová stala teprve druhou ženskou laureátkou v patnáctileté historii ceny.

Hulačová studovala v sochařských ateliérech Jaroslava Róny a Jiřího Příhody, školu absolvovala v roce 2010. Upozornila na sebe originálním kombinováním dvojrozměrných a trojrozměrných zobrazení. Její převážně figurativní práce jsou výsledkem jejího uvažování o tradici, ať už pohanské, nebo křesťanské. Hulačové figury bez obličejů provokují, nenechají nikoho lhostejným.

Vždy ji zajímala sociální témata, ale na výstavě v Liberci podává ještě vyhraněnější výpověď o tom, jak jí leží na srdci příběhy mocenských zápasů, podřízenosti a nadřazenosti, boje o vlastní místo na světě.

V Liberci je poprvé k vidění také ucelený výběr z jejích kreseb, které autorka nazývá "vesmíry" a jsou pro ni alternativou ke skicám pro sochy.

V berlínské výstavní síni pak talentovaná umělkyně dokazuje, jak umí pracovat s banalitami − může to být třeba obyčejná kuchyň − a proměnit je v podivné zdroje neklidu, v neuchopitelná místa, v nichž se odehrávají odcizené děje. Přitom se  v rozměrné instalaci Příprava snídaně zdánlivě nic divného neděje: otec pracuje u kuchyňského pultu… Ale nemá ruce. Dítě vypadá úplně normálně, ale je trochu stažené do sebe, s rukama za zády.

Také jsou na této výstavě postavy, které mají namísto tváří prázdné plochy. Nebo mají místo obličeje obraz motýla jako keramická hlava v instalaci Květinový stolek. Případně divákovi přicházejí vstříc s tváří proměněnou v orchidej jako žena­-socha nazvaná Žena s orchidejí. Jako vždycky u Anny Hulačové divák cítí, že jde o mnohem víc než o první plán.