Kyborg, konceptuální umělec, hudební skladatel a klavírista Neil Harbisson
Foto: Reuters
Skutečnost bývá lepší než science fiction. První člověk, který slyší barvy, neusiluje o to, aby se jednou zbavil všeho lidského. Technologie zabudovaná v jeho mozku ho přibližuje přírodě.

Když usedá ke stolu, působí plaše a zjevně je i trochu unavený. Má za sebou vystoupení pro stovky lidí, jemuž předcházela cesta napříč časovými pásmy mezi New Yorkem a Milánem. Třiatřicetiletý Neil Harbisson, syn katalánské matky a severoirského otce, v jehož britském pase se poprvé v dějinách objevilo označení "kyborg", musí při létání počítat se zdlouhavými kontrolami.

Mechanické tykadlo, jež mu ční z týlní kosti k čelu, je v neustálém podezření na bombový detonátor, hipsterskou variantu selfie tyče či účelovou provokaci letištního úřednictva. Zařízení je však součástí Harbissonova těla, a dokonce ho občas bolí, jako jiné lidi bolívají zuby. Umělec ho v roce 2003 sám zkonstruoval, aby dokázal vnímat barvy, jež kvůli krajní formě barvosleposti nikdy neuvidí. Vlnové délky stovek odstínů se prostřednictvím jeho implantátu srostlého s lebkou mění ve stovky tónů − a jeho svět je neutichajícím zdrojem hudby.

Neil Harbisson je jedním z prvních technologických "mindstronautů", tedy lidí, kteří se pouštějí k hranicím možností lidské mysli. Chirurgický zákrok, jenž tento křehce působící muž podstoupil v utajení, aby obešel verdikt takzvané bioetické lékařské komise, je však něčím víc než jen součtem technologických možností 21. století, k nimž se přidala lidská zvědavost. Výsledkem připojení umělého orgánu k jeho mozku je vznik nového smyslu, takzvaného sonochromatismu, který jde v jeho případě nad rámec viditelného spektra.

Harbissonovým přáním bylo vnímat také ultrafialové a infračervené záření, které ovlivňuje život jiných živočišných druhů. Nemohl předem vědět, jestli to jeho mozek unese − pět týdnů po operaci bojoval s migrénami, pět měsíců se učil, jak s novými podněty pracovat. Teď je, podobně jako účastník objevitelských misí, který se musí pouštět pořád dál, připravený na nový smysl: smysl pro čas.

Neil Harbisson (33)

◼ Kyborg, konceptuální umělec, hudební skladatel a klavírista. Mechanické tykadlo, které si nechal v roce 2003 implantovat do hlavy, bylo nečekaným výsledkem zadání vyučujících z britské Dartington College, kde studoval kompozici.

◼ Místo požadovaných nových formátů elektronické hudby však Harbisson vytvořil elektronického hudebníka.

◼ Jeho tykadlo mu umožňuje vnímat elektromagnetické záření, přijímat telefonní hovory, hudbu, video a obrazy, jež je možné převést na zvuk. Dokáže také poslouchat satelitní signál.

◼ Lidem, kteří by chtěli podstoupit podobnou transformaci, kyborg doporučuje, aby pro nové smysly nevolili jako přístupový bod ty stávající, protože by si je mohli zablokovat.

Jemný muž­-stroj

"Virtuální realita a technologie jako taková mě příliš nezajímá. Není pro mě cílem, ale prostředkem k hlubšímu porozumění okolnímu světu − ten člověku ke zkoumání úplně stačí," říká Neil Harbisson, toho odpoledne oblečený do "tichých" barev.

Má na sobě černou košili a černý svetr protkávaný stříbrnými nitkami, v nichž skutečně působí víc jako umělec než osoba identifikující se se strojem. "Čistě bílá, černá a šedivá pro mě nemají žádný tón," odpovídá na otázku, kde při soustavném působení barev z okolí hledá ticho. Jeho oděv se postará o samostatný komentář.

Barevně­-hudební hříčky s oblečením jsou drobnou, ale pozoruhodnou kapitolou oficiální části jeho milánského vystoupení pro hosty společnosti SAS Institute: publikum se během něj dozvídá, jak vypadá oblek zkomponovaný v C dur (hýří neonovými barvami) anebo jak se obléknout na pohřeb, chce­-li se člověk řídit "smutnými tóny" (i tak bude hýřit neonovými barvami).

Třicetiminutová sestava příkladů, bonmotů a postřehů z Harbissonova života je ke zhlédnutí na řadě internetových serverů − mezinárodně oceňovaný umělec dával interview CNN, BBC, přednášel i v rámci mezinárodních TED Talks. Kontext jeho přednášky pro konferenci SAS Institute je však trochu jiný: jejím těžištěm jsou takzvaná velká data, zdánlivě čistě technický pojem, avšak dramaturgie akce návštěvníkům ozřejmuje, že zdaleka nejpozoruhodnějším strojem na zpracování obrovských objemů informací je lidský mozek.

reklama

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé

Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.