Má tenkou ostružinovou barvu, aroma dřevotřísky nasáklé borůvkovou šťávou, chuť pikantní a čerstvou.
Foto: archiv
Když zmíníte Merlot před zkušenějším pijanem, asi trochu nakrabatí čelo. Je v tom ale trochu snobství i neznalosti.

Mám Merlot ráda. Je to příjemná tradiční odrůda, která se pěstuje na kopcích v Bordeaux a obvykle končí v cuvée s dalšími odrůdami, například s Cabernetem Sauvignon. Merlot patří mezi vína přátelská jak na vinicích, tak v lahvi. A na to trošku doplatil, když se kvůli tomu začal v 80. letech masově pěstovat v takzvaném Novém světě. Hlavně v Americe, a to Severní i Jižní. S nadsázkou řečeno, Merlot se stal takovým červeným Chardonnay. Prostě vínem, které za pár dolarů koupíte ve vinotéce a v restauraci si ho unuděné ženy na mateřské objednávají jako "sklenku červeného".

Málem to Merlotu zkazilo pověst. Naštěstí jen málem! Ale stále platí, že když ho zmíníte před zkušenějším pijanem, asi trochu nakrabatí čelo. Tím spíš, řeknete-li "Merlot z Argentiny". Je v tom trochu snobství i neznalosti, neboť vinařů je dnes v Argentině a Jižní Americe tolik (a tak rozdílné kvality), že je těžké se orientovat. Taky se moc neorientuji. A tak když mi známí nedávno nalili "výborný Merlot z Lidlu, a představ si, velmi levný!", byla jsem hodně skeptická. Ale když jsem se napila, hned jsem věděla, že jsem vedle. Je to milé a zajímavé víno.

reklama

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé

Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.