Jiří Dědeček
Foto: Libor Fojtík
Jiří Dědeček skládá muziku, píše, veršuje a překládá, přitom je předsedou Českého centra Mezinárodního PEN klubu. Co tedy čte, když zrovna někde nekoncertuje?

Jaké knihy teď máte na nočním stolku?

Teď zrovna je to Poslední neděle v říjnu a jiné temné příběhy od Jana Sonnergaarda. Knížka je dílem studentů dánštiny, kteří pod vedením paní Heleny Březinové přeložili každý jednu povídku, vydal Pistorius­−Olšanská v roce 2017. Kromě toho, že oceňuju kultivovaný rukopis paní editorky v každém z přeložených kousků, raduju se, protože poslední povídku v knížce přeložila moje dcera Tonička. A jsem pyšný.

Máte nějakého oblíbeného spisovatele, k jehož textům se stále vracíte?

Mám doma už od mládí celé dílo Williama Faulknera. K jeho knihám se čas od času vracím a stále nacházím věci, kterých jsem si dříve nevšiml. Zejména v povídkové knize Růže pro Emilii. Protože to je ale dost chmurná četba, vyvažuju to Raymondem Chandlerem nebo Ignátem Herrmannem.

reklama

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé

Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.