Na snímku jsou některé z titulů, které se budou prodávat na veletrhu Knihex.
Foto: HN
V sobotu a v neděli se v okolí pražské Vily Štvanice koná další ročník Knihexu. Na veletrhu malých nakladatelů bude k mání třeba příběh Sebastiana Vassalliho z první světové války. Aleš Palán dále doporučuje vzpomínky lékaře Miloše Bondyho na holokaust či román ruského autora Arťoma Vesjolyje, jenž zemřel v gulagu.

Evropa, jaká už není
Sebastiano Vassalli: Dva kostely
2017, Nakladatelství Pistorius a Olšanská, 280 stran, 299 korun

Příběh z první světové války. Ze zapadlého alpského údolí, kam teprve nedávno začal jezdit autobus. A kde se zásadní události řeší výstavbou nového kostela či kaple. Na stráni u vesnice jich za ta staletí stojí desítky. Další, hned u cesty, nyní budují nadšení odvedenci. A ten poslední pak ti, kteří se z jatek světové války vrátili.

Příběh klasika italské literatury Sebastiana Vassalliho (zemřel předloni) Dva kostely se ale netočí kolem náboženství ani kolem války. Jeho středobodem je svět sám pro sebe, svět uzavřený a archaický. Přesto čteme současný román nabitý emocemi, úklady a láskou. Z nadšených komunistů se po válce stávají fanatičtí fašisté. Z mladíků, kteří se těšili na válku jako na vítr, co pohne světem, se stávají konzervativci a pacifisté. Pokud tedy přežili… Dva kostely jsou příběhem z prostředí, které už nikdy nebude existovat. Několik krátkých kapitol v závěru knihy ho nicméně přivádí do současnosti − a čtenáři zatrne. Lyžařské středisko, velkokapacitní parkoviště, duchovní centrum úplně jiného náboženství… Kde je Evropa, pokud netrvá v našich srdcích? ptá se autor, aniž by tu otázku vyslovil. O to silněji zní.

 

reklama

Vše pro firmu
James Watt: Punkové podnikání proti všem pravidlům
2017, Nakladatelství 65. pole, přeložila Sylva Ficová, 252 stran, 298 korun

James Watt: Punkové podnikání proti všem pravidlůmŽádný rozpočet − žádný problém. Nebojte se krást a opičit se. Podobné rady jsou trestí netradiční příručky pro začínající podnikatele. Punkové podnikání je knihou nejen pro punkery, ale i pro ty byznysmeny, kteří se chtějí i bavit. A hlavně mít úspěch. Ten podle Jamese Watta totiž není dílem náhody, ale ochoty neposlouchat dobře míněné rady a vykročit za svým snem. Čím je větší, tím lépe.

James Watt? To je přece ten chlapík, jenž vynalezl parní stroj. To byl parádní podnikatelský úspěch! Jeho jmenovec z 21. století ale taky není žádný žabař. Nejprve pověsil na hřebík právničinu a stal se námořním kapitánem. Lovil ryby, ale zjevně pošilhával po pirátech. Když pak konečně zakotvil, rozhodl se stát pirátem v pivovarnictví. S kamarádem založil minipivovar BrewDog − chtěli změnit pivní kulturu v Británii. Dnes mají roční obrat přes 50 milionů liber.

Kniha o podnikatelském úspěchu je napsána svižně, čtivě, ale vzbuzuje jeden nepěkný pocit: závist. I vy zatoužíte uspět jako James Watt. Vybudovat firmu a nepoložit za ni život, naopak si ho prostě užívat.

 

Krev přichází z Ruska
Arťom Vesjolyj: Rus krví umytá
2017, Nakladatelství Dauphin, přeložil Josef Sedlák,216 stran, 348 korun

Arťom Vesjolyj: Rus krví umytáRudí, nebo bílí? Zpátečnictví, či iluze? Smrt, nebo… Ne, smrt v těch letech v Rusku žádnou alternativu neměla. Děsivý název románu Rus krví umytá v sobě přitom skrývá ještě jakousi naději. Opravdu šlo Rus tou krví první světové války, bolševického puče a občanské války očistit? Autor s pseudonymem Vesjolyj byl ve 20. letech ve své vlasti velmi populární. Nové směry, futurismus, svět v pohybu. To, co se mezi lidmi a v lidech odehrávalo, je zde vystiženo spíše fragmenty, užitím publicistických forem, divokými dialogy. Z odstupu desetiletí se Vesjolyjova práce nejeví jako pouhý experiment, ale jako svědectví insidera o době vymknuté z kloubů. Jen ten pseudonym nezvolil Nikolaj Korčurov prozíravě. Na konci 30. let byl i on pohlcen rudou mašinou na smrt. V roce 1939 zemřel v gulagu.

 

Přežít Osvětim
Miloš Bondy: Co odvál dým aneb Jak jsem přežil holokaust
2017, Nakladatelství Prostor, 376 stran, 297 korun

Miloš Bondy: Co odvál dým aneb Jak jsem přežil holokaustBylo mu osmnáct, když ho s rodinou deportovali do Terezína. O rok později je převezli na místo, jež se mělo brzy stát symbolem holokaustu: Osvětim-Březinka. Rodiče mu zde zahynuli, on sám přežil nejen Osvětim, ale i tři další koncentráky. Přečkal také pochod smrti. Po válce se Miloš Bondy stal lékařem, udělal solidní kariéru, ale hned v roce 1968 emigroval. Ani ve Švýcarsku se neztratil, prosadil se ve farmaceutickém průmyslu. I tahle část jeho života by stála za zaznamenání; ve vzpomínkách Co odvál dým se ale vrací jen do těch nejhorších let.

Jako by měl na fotoaparátu širokoúhlý objektiv. Bondymu nestačí sledovat běh vlastního života, zaměřuje se na celou svoji rozvětvenou rodinu i na politické okolnosti. Čtivosti by sice prospělo pár škrtů, takto ale máme před sebou skutečné svědectví z první ruky. Bondy popisuje táborovou hierarchii, chování vězňů z různých zemí, otrockou práci, pokusy na lidech…

Vydavatele svých vzpomínek hledal autor dlouhou dobu. Několikrát neuspěl. Jedno z posledních autentických svědectví o hrůzách koncentráků se tak ke čtenáři dostává v době, kdy to už vypadalo, že žádný nový hlas nezazní. O to pozorněji je třeba naslouchat.

 

Carol Deppe: Nezdolný zahradník. Pěstování potravin a soběstačnost v nejistých časech, Dharmagaia

Ekologická katastrofa? Politická nestabilita? Ať už se bojíte čehokoliv, americká bioložka vám poradí, jak být soběstační. Zahrada a pár slepic v jejím podání nejsou sebezničující úvazek, ale možnost, jak se osvobodit. Na záhonu vám vzklíčí mrkev a v duši optimismus.

Richard Erml: Můj muž, má žena, Druhé město

Road movie vyhasínajícího vztahu. Cesta nikoliv za mládím, ale za tím, proč jsou manželé vlastně spolu. Teď je u sebe drží zvyk, tehdy, před lety, to jistě bylo něco úchvatnějšího. Podaří se to vystopovat, pokud se muž a žena vydají po vlastních stopách?

Zdeněk Kalista: Tváře ve stínu, Torst

Vzpomínky literárního kritika na autory, s nimiž se setkal, mají svůj vlastní příběh. Nejprve mohli vyjít jen ti levicově orientovaní (Nezval, Weil, Biebl…), později přibyli pravičáci a katolíci (Medek, Zahradníček, Křelina…). Je nejvyšší čas poohlédnout se za literaturou 20. století jako za celkem.

Libuše Jarcovjáková: Černé roky, wo­-men

Nejtužší normalizace. Navenek to vypadalo, že jsme všichni stejní, až jsme si to začali sami taky myslet. Fotografka Jarcovjáková i tehdy potkávala lidi na okrajích: Romy, prostitutky, homosexuály, samotáře… A vždy s sebou měla fotoaparát.