Jana Kremlová, majitelka firmy Alika
Foto: Jakub Viktora
S vykloubeným ramenem by cestu do práce neodřídila, tak jí koupili Mercedes automat. Za volantem má ráda pohodlí a hudbu nahlas.

Naše první auto byl v roce 1982 šedomodrý Trabant, na jiný vůz nebyly peníze. Měl pracovní jméno Vztekloun − jezdil jen tehdy, když se mu chtělo, a nikdy netopil. Museli jsme škrábat skla i za jízdy. Jednou v zimě, to jsme ještě bydleli v Peci pod Sněžkou, začal opět stávkovat, a my jsme se ho snažili roztlačit. Manžel držel volant a utíkal, já tlačila zezadu. Dopadlo to jak v nějaké grotesce: manžel mi s autem utekl a já se rozplácla do sněhu. Přesto jsme Vzteklouna milovali. Když jsme ho prodávali, naše pětiletá dcera Petra brečela jako želva.

V roce 1986 jsme si pořídili krásnou Zastavu. Právě jsem si udělala řidičák a manžel mě poprvé nechal jet samotnou z Pece do Prostějova. Byla to těžká zkouška, která mě utvrdila v tom, že řídit umím, ale parkování mezi mé oblíbené činnosti patřit nikdy nebude. Pak přišel, to byl rok 1993, Fiat Tipo, po roce jsem ho vyměnila za Volkswagen Golf a nové tisíciletí jsem zahájila s Nissanem Primerou. Když jsem se s ním poprvé vydala na služební cestu do Polska, znala jsem "skvělou" zkratku. Ta však nevedla do cílového Krakova, ale do Wroclawi. Poznala jsem pak nechtíc velký kus polského venkova.

reklama

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé

Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.