Výpravčí Marek Človečko před nádražím, které od druhé světové války neprošlo významnější rekonstrukcí a stále si drží ducha doby.
Foto: Tomáš Škoda
Osudy obcí, které byly součástí vojenského újezdu Libavá, poznamenalo letité soužití s naší i sovětskou armádou. Některé se snaží setřást dědictví posledního půlstoletí, jiné si zvykají na novou samostatnost.

Slunce stojí vysoko a odpolední parno přivolává bouřku, jakou kraj dlouho nepamatuje. Větrný běs, který se kolem čtvrté hodiny ranní opře do oken spících domácností od Libavé až po Brno, zpřeráží stromy a jejich kmeny popadají na dráty vysokého napětí i železniční trať; druhý den mají některé spoje projíždějící hanáckou metropolí až sedmihodinové zpoždění.

V Domašově nad Bystřicí, starobylé obci na okraji vojenského újezdu, který vznikl ve 40. letech 20. století z nařízení prezidenta Klementa Gottwalda, není noční zkáza příliš poznat − na některých ruinách by se nejspíš výrazněji nepodepsala. Z půdy však stoupá intenzivní vlhkost a kraj je ještě před polednem ponořený v jemném oparu.

reklama

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé

Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.