Budova bývalého koloniálu byla vhodně rekonstruována a dostavěna podle návrhu Lennox architektů, bezprostřední okolí na změny ve formě stíněných dřevěných palub čeká.
Foto: Kristýna Dvořáková
"Miluji města, protože v každém z nich je alespoň kousek vesnice. Obráceně to bohužel neplatí," řekl kdysi Andy Warhol. Praha slouží jako dobrý příklad, kde tuto tezi demonstrovat. Třeba na rekonstrukci koloniálu na Buďánce, kde by postupně mohlo dojít k revitalizaci většího území.

Mezi velké kvality české metropole ještě bohudíky stále patří lokality, které si žijí svým vlastním, neměstským životem, a to navíc v místech širšího městského jádra, nejenom na úplné periferii.

Na rozhraní Smíchova a Košíř se nachází bývalá dělnická kolonie Buďánka (přesněji, je zde jen její torzo), kterou v první polovině 19. století vybudovali na místě vytěženého vápencového lomu především dělníci z tohoto dolu a jejich kolegové ze vznikajících továren v blízkém okolí. V době svého rozmachu obsahovala přes 20 domků a kolem 300 obyvatel. Od roku 1991 se jedná o vesnickou památkovou lokalitu o rozloze zhruba 1,5 hektaru, přestože před pár lety by běžný návštěvník na první pohled asi stěží chápal, co je tu ještě k ochraně.

reklama

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé

Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.