Veronika Holcová (1973) má více než dva roky ateliér na české ambasádě v Ottawě, kam následovala svého muže, velvyslance. Na stejné adrese také provozuje Galerii 17/18.
Foto: Pepa Dvořáček
Galerie Villa Pellé vystavuje díla Veroniky Holcové inspirovaná severoamerickou krajinou. Holcová však není plenérová malířka, kterou by bylo možné potkat v lukách se stojanem. Její krajiny vznikají v ateliéru, vycházejí z mísení imaginace, intuice či vzpomínek.

Galerie v pražské Pelléově vile až do 22. září zve na "příběhy z kanadské divočiny ukryté v malbách" Veroniky Holcové.

Uznávaná malířka před dvěma lety následovala svého muže, velvyslance Pavla Hrnčíře, do kanadské Ottawy a s úžasem zjistila, že tamní krajinu už zná. Z vlastních obrazů.

"Tenhle se jmenuje Přebuz, protože mě inspirovalo jedno místo v Krušných horách. Ale je to vlastně Kanada," ukazuje na sytě barevné plátno autorka, která malovala husté lesy, bažiny, rašeliniště a všudypřítomná jezera mnohem dřív, než je spatřila v Severní Americe. Nebo ostrov překypující vodními prameny na plátně nazvaném Leváda silně evokuje Niagarské vodopády. Ty malířka spatřila šest let po dokončení obrazu.

reklama

I když je zábavné pátrat v členitém prostoru Villy Pellé po dílech, která jsou již dotčená kanadskou zkušeností, nebo naopak po těch, která ji "předpověděla", je to vlastně zavádějící.

Veronika Holcová není plenérová malířka, kterou by bylo možné potkat v lukách se stojanem zapíchnutým u okraje cesty a s paletou mokvající barvami. Její krajiny vznikají v ateliéru, vycházejí z mísení autorčiny imaginace, intuice, reálných vzpomínek a také originálního tvůrčího procesu.

Není zrovna obvyklé, aby malíř míchal akrylové a olejové barvy, o nichž je známo, že se vzájemně odpuzují. Pro Veroniku Holcovou je to ale základní princip.

"Moje technika, to je tajný recept," usmívá se malířka při otázce, jak díla, jež zdálky vypadají realisticky, ale zblízka se promění ve slévající se skvrny, vznikají. Nakonec něco prozradí: "Obrazy začínám malovat na podlaze, hodně ředím akrylové barvy a přes to nanáším barvy olejové. Nejprve ale pozoruju skvrny. Snažím se v nich najít obsah, jako když se čte z kávové sedliny lidský osud. Je to přirozený a mně moc příjemný postup," říká malířka.

Jen málokdy začíná konkrétním námětem. To si prý žádá úplně jiné naladění a často se stává, že původní představa stejně vezme za své. "Během práce většinou přijdu na něco lepšího, zajímavějšího. Nechávám se vést tím, co se stane," říká umělkyně a dodává: "Je to trochu alchymie, nezáleží jen na mně a mé bravuře. Musím počítat s tím, že se něco stane."

Výsledkem jsou obrazy s hlubokou perspektivou, zdánlivě třírozměrné, po kterých lze očima putovat a objevovat nové a nové scenérie.

Místnost, která se v Pelléově vile kromě výstav využívá také jako oddací sál, vyzdobila Holcová se zvláštní pečlivostí. Do čela zavěsila plátno nazvané Nevinnost. "Je v něm příběh, který není vidět," prohlašuje autorka a očima se vpíjí do bělostného obrazu se skalnatým horizontem.

"V popředí byla původně dívka, která se koupala ve studánce. Zamalovala jsem ji, vznikl bílý útvar, něco jako svatební košile nebo stan. Pak jsem odešla z ateliéru. Když jsem se po týdnu vrátila, ta dívka tam zase byla. Prostoupila bělobou zase zpátky. Váhala jsem, jestli tam tedy nemá být, ale nakonec jsem rozhodla, že se musí schovat. V tom obraze musí být ticho, úplný klid. Žádná figura."

Jen tak, pro rovnováhu věcí, pověsila Holcová na jiné místo svatebního sálu také drobný obraz s nápisem End. "To je jen takový prvek k zamyšlení," říká umělkyně.

Sérii kanadských krajin na výstavě rozšiřují i další práce, především kresby, které patří do celoživotního deníkového souboru. Ten se v Kanadě rozrostl také o několik kreseb ve velkém formátu, například ženskou, sur­realisticky komponovanou figuru v životní velikosti.

"Kanaďané ocenili, že umím nejen abstrakci, ale i realistickou kresbu," říká malířka, která minulý rok vystavovala v prestižní Galerii Christophera Cuttse v Torontu.

"Zvládnutá technika a vzdělání v malbě nejsou v Kanadě příliš časté. Tamní umělci mají velmi uvolněný rukopis," dodává Holcová, jež na pražské akademii studovala v ateliéru Vladimíra Skrepla a Vladimíra Kokolii.

Výstava

Veronika Holcová

Wild Game - Divočina

Galerie Villa Pellé, Praha, výstava potrvá do 22. září.

Akademická průprava je za Atlantikem považována za evropský rys. Veronika Holcová si toho všímá tím spíš, že v Ottawě působí také jako kurátorka.

Na české ambasádě si zřídila nejen ateliér, ale též Galerii 17/18. Ve dvou reprezentativních sálech pořádá čtyřikrát do roka výstavy českých a kanadských současných autorů. "Pro spolupráci jsme získali Ottawa Art Gallery, což je obdoba naší Galerie hlavního města Prahy. Souhlasili, že budou financovat kanadskou část výstav."

Veronika Holcová považuje za největší úspěch to, že na výstavy v její galerii nechodí jen diplomaté či krajané, ale i kanadská odborná veřejnost. "Vědí o nás i kurátoři v Torontu a Montrealu," říká hrdě.