Americká fotografka Eve Arnoldová začátkem 60. let zachytila Marilyn Monroe při natáčení Mustangů, slavného snímku režiséra Johna Hustona.
Foto: © Eve Arnold/Magnum Photos/HBO
Česká HBO tento čtvrtek uvede dokument ukazující spojení proslulé fotografické agentury Magnum a světa filmu. Vždy šlo o peníze a image. Magnum Photos ve snímku ekonomicky zhodnotilo své archivy, inteligentně spojilo pěkné a vděčné s užitečným.

Ke koukání i zamyšlení je třiapadesátiminutový dokument zvaný Filmový svět na fotografiích Magnum Photos, který dnes odvysílá česká pobočka televize HBO. Obsahuje množství ikonických fotografií, ale také záběrů přinejmenším u nás nepříliš známých, exponovaných v prostředí hraného filmu.

Ve snímku francouzské režisérky Sophie Bassalerové hovoří mnoho vynikajících fotografů Magna včetně jeho jediného českého člena, devětasedmdesátiletého Josefa Koudelky. A letos dokončený dokument rovněž nastiňuje, co se za posledních zhruba sedm dekád stalo s filmem coby uměním i společenským a kulturním fenoménem.

reklama

Výchozí figurou je fotograf a kameraman Robert Capa, spoluzakladatel Magna, agentury, která letos slaví sedmdesátiny.

Filmový kritik, esejista a sám filmař Alain Bergala, jenž soužití kinematografie a fotografie v dokumentu průběžně glosuje, má za to, že slavné Capovy fotky z vylodění v Normandii během léta 1944 mají filmové znaky − že fotoreportér na běsnou realitu nahlížel svým způsobem filmově. A byl to právě a především Capa, kdo po válce nasměroval fotografy Magna do hollywoodských studií.

Ten, kdo má poválečné Magnum v povědomí zapsáno jako agenturu produkující humanistické reportáže z válečných střetů či z prostředí takzvaně obyčejných lidí, může být dokumentem HBO překvapen.

V Paříži sídlící instituce musela vydělávat a spolupráce s filmaři − Robertem Capou ostatně provozovaná již před vyloděním − k tomu byla relativně příjemným prostředkem. Což neznamená, že by přitom nevznikaly výtečné fotografie.

Ty kromě jiného sdělovaly, že hvězdy poválečné americké kinematografie, prvořadě předčasně zemřelí James Dean a Marilyn Monroe, se chovaly z dnešního pohledu svobodně, nerozumně a neodpovědně. Lidi včetně fotografů nechávaly k sobě přijít natěsno. Žilo se prostě jinak než teď: v autech nebyly pásy, natož airbagy, dveře se daleko více nechávaly otevřené osudu a tak podobně.

Šťastné a exkluzivní soužití Magna s Hollywoodem, potažmo mainstreamovou kinematografií, však netrvalo dlouho. Ke zlomu došlo v šedesátých letech. Tehdy se mění jazyk amerického i evropského filmu − viz třeba francouzská nová vlna −, stejně jako status režiséra. Autorští filmaři jako Jean-Luc Godard či Francois Truffaut už si daleko více hlídají autonomii a snímání ve filmu se svým způsobem blíží realismu humanistické fotografie.

Ve zkratce, jak to ostatně zachycuje i dokument HBO, to možná paradoxně znamená, že cesty Magna a filmového průmyslu se začínají rozcházet. Tento proces je dovršen v následující dekádě, kdy artový film z mainstreamu mizí, ve středním proudu začínají plavat paparazziové a soužití kinematografie s Magnem asi nadobro ztrácí původní půvab, včetně toho ekonomického.

Jiné časy ve vztahu filmu a fotografie, alespoň reprezentované Magnem, v tomto dokumentu představují dva "východní" autoři: Rus Georgij Pinchasov a právě Josef Koudelka. Pinchasov se coby občan SSSR vrátil z vojny, potřeboval spirituální rozměr života, zhlédl film Solaris od Andreje Tarkovského a pod jeho dojmem začal fotografovat. Snímky se mu podařilo dostat k Tarkovskému, jenž Pinchasova na jejich základě přizval k natáčení svého dnes již klasického díla Stalker.

Josef Koudelka zase v 90. letech spolupracoval se štábem řeckého režiséra Thea Angelopoulose při natáčení snímku Odysseův pohled. Avšak Koudelka nefotil natáčení − jezdil po Balkáně mikrobusem a fotil si, co chtěl. Cesty obou tvůrců a médií byly různé, přesto spolu volně svázané.

Film

Filmový svět na fotografiích Magnum Photos
Režie: Sophie Bassalerová
HBO, 14. září, 21.40 hodin

Závěr dokumentu se vrací do Hollywoodu, do nynějšího amerického systému celebrit. Italský fotograf Paolo Pellegrin se při zakázkách pro magazín deníku New York Times snaží kupříkladu v portrétech herečky Kate Winsletové dostát humanistickým tradicím Magna, nicméně představené záběry vyznívají jako velmi inteligentní, ale pořád PR. Tyto mechanismy ovšem prostoupily do prezentace věhlasných osobností i zcela nevýznamných osob, jak dnes dokazuje leckterá fotka třeba na Facebooku.

Jen na okraj: u Pellegrina, stejně jako u ostatních zastoupených členů slavné fotografické agentury, není od věci podívat se na jejich internetové prezentace v rámci Magna. Lze z nich pochopit, kde leží skutečné jádro tvorby jednotlivých členů agentury.

Současné Magnum Photos pro své fungování samozřejmě potřebuje příjmy, a tak v tomto filmu mimo jiné ekonomicky zhodnotilo své archivy. Inteligentně spojilo pěkné a vděčné s užitečným.