Černický svou burku z vlajek, nazvanou Duch Východu na Západě, zhotovil v roce 2002. „Z pozice svobodného člověka se snažím totalitu neřestně, nekorektně uchopit,“ říká.
Foto: archiv galerie
Jeden se nenechal opít hamburgerem a druhý nemá rád pošty. Umělci Milan Kunc a Jiří Černický nyní vystavují v pražské galerii Cermak Eisenkraft. Spojuje je kritická reflexe, Černický ale není tak ostrý jako Kunc.

Před čtyřmi lety to tam zdemoloval výbuch plynu, nyní na stejném místě explodují výbušniny uvnitř vystavených obrazů.

Sarkastické malby Milana Kunce, na nichž například krásná vojačka na pozadí výbuchu překvapivě netečně poslouchá vyznání lásky, jsou spolu s díly o generaci mladšího Jiřího Černického teprve třetí výstavou nové pražské galerie Cermak Eisenkraft v Centru umění a designu Smetana Q.

Ta od letošního února sídlí na Smetanově nábřeží na místě, kde do dubna 2013 – než havárie na plynovodu poničila budovu – měla své sídlo Galerie Zdeňka Sklenáře.

Vzpomínka na nešťastnou událost je na výstavě nazvané Total Global jen jednou z mnoha asociací, které tu visí ve vzduchu.

Milan Kunc, emigrant z roku 1969, jenž v Düsseldorfu studoval u proslulých německých umělců a pedagogů Josepha Beuyse a Gerharda Richtera, ve svých přímočaře výsměšných, často politických malbách a kresbách předpověděl leccos: obří voják na kresbě ze 70. let zatlouká kladivem množící se minarety.

Jiný téměř 40 let starý obraz zarámovaný v pneumatice zachycuje bílou špičatou kápi, symbol Kukluxklanu, jenž měl být dávno přežitým reliktem. Místo toho připomíná čerstvý výjev z televizních zpravodajství o rasistickém incidentu ve Virginii, jejž vyhrotil svými výroky americký prezident Donald Trump.

reklama

Polovina galerijního prostoru, která patří dílům Milana Kunce a již neobyčejně zasvěcený kustod pohotově překřtil na "Kunc-halle", nabízí historickou zkratku: velká část prací pochází z konce 70. let, několik maleb je nových.

Ty "staré" jsou aktivistické, popartově křiklavé. Jsou tu transparenty, s nimiž Kunc mával překvapivě na náměstí v Düsseldorfu i v Moskvě, protože na obou stranách železné opony bylo co kritizovat (ale na jedné se dalo lépe žít).

Kunc vytvářel jakési prořezávané billboardy například s plechovkou od Coca-Coly, jejíž iniciály pozměnil na srp zkřížený s kladivem. Stejný komunistický znak posadil i na naducaný hamburger – politická totalita je stejně pitomá jako diktát konzumu. Na dalších kresbách a malbách defilují symbolické postavy – Superman, Lenin, Mickey Mouse.

Nové obrazy mezinárodně uznávaného malíře, jenž žil také v New Yorku, ale od roku 2004 je zpátky v Praze, jsou symboličtější, kritický apel zůstává: otylý muž s infantilní tváří na obraze Pohoda z roku 2015 svírá v rukou zmrzlinu a kelímek s brčkem. Z pusy mu čouhá obří mléčný zub jako symbol věčné dětinskosti.

Kritická reflexe je blízká i Jiřímu Černickému. Svou část společné výstavy otevírá arabskou burkou sešitou z vlajek mnoha zemí a také dvěma obrazy, které mohou být poctou Kuncovi. Jmenují se Trumpolíny. Z novin vystřižené hlavičky prezidenta Trumpa jsou na velkém plátně – připomínajícím vesmír – posazeny do nejrůznějších skafandrů, helm a tělíček, jež z něj dělají vztekající se komiksovou postavičku.

Černický ale není tak ostrý jako Kunc. "Já nemám tak úplně jasno v tom, co je špatně. Nejsem tak skeptický," srovnává se se starším kolegou, byť také on je ostražitý vůči rozmanitým podobám totality, jimž se i v demokracii docela dobře daří.

V katalogu prozrazuje, že se například necítí dobře na poštovních úřadech, které mu připomínají vězení.

Poslední místnost galerie Černický proměnil v zasaženou oblast. Dominantní je objekt Boss – model stíhacího letounu upnutého v pánském obleku, jenž právě galerií proletěl a zanechal za sebou popadané obrazy a jinou spoušť. Na podlaze jsou plastové karty, mobily a další elektronická zařízení, jež nejspíš vypadaly lidem z kapes.

Mezi "spadlými obrazy" jsou abstraktní malby na huňaté textilii, ke kterým autora inspirovala umělecká výzdoba stěn ve sci-fi filmech. Jsou tu také Oscilační obrazy, z nichž čouhají webkamery, fotoaparáty a třeba také okénko z kopírky, takže role diváka a objektu k pozorování není tak úplně jistá.

Černický do výstavy zařadil i kanárka v kleci smontované ze dvou psích drátěných náhubků. Ten by klidně mohl být logem výstavy, jejímiž základními ingrediencemi jsou vtip a civilizační úzkost.

Přehlídka Total Global potrvá do 30. září. Den před jejím koncem se od 16 hodin uskuteční komentovaná prohlídka.