Roman Watanabe, zakládající člen a předseda České hospodářské a průmyslové komory v Japonsku, prezident japonské pobočky firmy ZONER a instruktor bojových umění
Foto: archiv
Přál si žít v Japonsku. Když se tam však Roman Watanabe před lety stěhoval, netušil, že se musí naučit i číst vzduch. "Japonci mají přirozenou citlivost na reakce toho druhého. Sledují je víc než slova," vysvětluje předseda České hospodářské a průmyslové komory v Japonsku.

Obchodní partnery v Česku před nedávnem pobouřil, když si při jednání vytáhl z aktovky vějíř a začal se ovívat. V Japonsku zase překvapil kolegy, když se v sedm večer zvedl a šel se šéfa zeptat, jestli už může jít domů. Byl první v historii firmy, kdo si to troufl, a je bezesporu také prvním Čechem, který pravidelně užívá vějíř… Dá se říct, že život Romana Watanabeho je plný paradoxů. Přesto, nebo právě proto se mu podařilo zapustit kořeny v Japonsku a úspěšně tam obchodovat.

Jaké má v Japonsku postavení cizinec, který tam přichází za obchodem?

Má to samozřejmě složitější než místní. Musí se naučit pohybovat ve zcela odlišné kultuře domlouvat se jazykem, který patří k nejtěžším na světě. Na začátku se většina firem neobejde bez prostředníka, který pomůže překonat bariéru znakového písma. Na druhou stranu se Japonsko za posledních deset let velmi změnilo a otevřelo. Sabetsu, tedy diskriminace cizinců, už není vůbec tak silná, jako byla dříve. Já jsem přijel do Japonska v roce 2004, a když jsem v roce 2005 ukončil studium na Mezinárodní škole bojových umění, získal jsem práci manažera v Centru pro bojová umění a japonskou kulturu v Ósace. Obsazení takové pozice cizincem bylo pro většinu mých přátel, kteří již dlouho v Japonsku žili, velkým překvapením.

Co jste se v prvním japonském zaměstnání naučil?

Roman Watanabe (43)
jarvis_59c38a91498e27ac18d19b53.png
Dovolte mi představit se:
Foto: archiv

◼ V letech 1999–2004 vedl slovenskou pobočku firmy ZONER software, a. s., která se specializuje na program na úpravu fotografií.
◼ Po přestěhování do Japonska studoval Mezinárodní školu bojových umění a posléze pracoval jako manažer Centra pro bojová umění a japonskou kulturu v Ósace. Od roku 2006 je prezidentem japonské pobočky firmy ZONER.
◼ Oženil se s Japonkou a přejal její příjmení, mají spolu dvě děti. I když jejich manželství skončilo rozvodem, Roman Watanabe zůstal v Japonsku.
◼ Je držitelem šestého mistrovského stupně bojového umění Jo-do pro boj s palicí a působí jako instruktor bojových umění. Je zakládajícím členem a předsedou České hospodářské a průmyslové komory v Japonsku.

Dozvěděl jsem se, jak funguje japonská firma. To bylo velmi důležité pochopit. Měl jsem třeba nadřízeného, který v práci někdy i přespával. Oficiální pracovní doba končila v půl sedmé, ale všichni čekali, až odejde šéf. Ten ale, jako nejvýše postavený, zůstával nejdéle… A tak jedna půlka týmu večer pracovala, druhá půlka se tvářila, že pracuje, ale nebylo vhodné, aby někdo řekl, že už je padla. To je tradiční systém, který v Japonsku stále přežívá navzdory všem modernizacím. Do té firmy jsem vlastně změnu přinesl až já. Protože jsem byl cizinec, neostýchal jsem se večer zeptat, zda bych mohl jít domů − a nadřízený kývl rukou. Postupně to začali dělat i další kolegové. Do té doby neměli odvahu udělat ten první krok.

Kolik času jste potřeboval na zvládnutí toho komplikovaného jazyka?

reklama

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé

Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.