Bioinformatik a spisovatel Josef Pánek
Foto: Lukáš Bíba
"Inspirace se dá prožvanit a talent rozpustit v hubě," cituje český bioinformatik Charlese Bukowského, aby nemusel líčit, proč píše. Autor novely Láska v době klimatických změn raději vypráví o tom, jak se roky živil jako nájemný vědec. Být jedním z nich znamená ze dne na den ztratit domov, přátele, i rodinu.

Jakoby jedním dechem napsaná, hektická, spontánní. Taková je novela, kterou Josef Pánek dal přečíst nejprve kolegovi v Mikrobiologickém ústavu a pak ještě jedné své studentce, než sebral odvahu ji poslat do nakladatelství. Dnes o Lásce v době globálních klimatických změn recenzenti píší jako o nečekaném zjevení. Oceňují, že se autorovi podařilo skvěle vyjádřit zrychlenou atmosféru doby a přitom z perspektivy světoběžníka popsat vykořeněnost anebo omezenost rasismu a xenofobie.

A co sám autor? Na první pohled působí také jako zjevení. Žádný rozvážný vědec ve středních letech, ale spíš kluk v červených kalhotách a s batohem na zádech. Mluví s dikcí, která mi hned připomene jeho horečnatý text, ale přitom u kavárenského stolku vláčnými pohyby pozvedá šálek a upíjí poklidně zelený čaj. A když se loučíme, střih, hodí si batoh přes rameno a už zase spěchá. Kam vlastně? Asi do laboratoře. Tam totiž často pobývá i o po večerech a o víkendech.

reklama

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé

Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.