Kavárník Goran Jozić
Foto: Michala Danelová
K založení plzeňské kavárny Orient Coffee vedl Gorana Joziče, původem z Bosny, prostý fakt: nechutnal mu český turek.

Den začíná minimálně dvěma šálky kávy. Když si ji nedá, něco mu chybí. Není se čemu divit, pije ji už od 12 let. V Bosně a Hercegovině, z níž během války v roce 1992 odešel, je kávový rituál startem dne pro většinu populace. Lidé tam klidně vstanou o hodinu dříve, jen aby si mohli v klidu uvařit kávu v džezvě a vychutnat si ji. Goranovy vzpomínky na dětství jsou úzce spojeny s vůní tohoto horkého nápoje. Jako kluk dopíjel zbytky, které zapomněli na stole jeho rodiče. "Už tehdy mi strašně chutnala. Mám s ní spojeny silné zážitky."

Zatímco u nás jdou chlapi po práci na pivo, v Goranově rodné zemi se chodí na kafe. Svůj malý střet kultur plzeňský kavárník zažil krátce poté, co se do Česka přistěhoval. Marně sháněl ve všech možných obchodech džezvu. Nakonec se musel spokojit s jakousi nádobou podobného tvaru. Když pak hostil své nové přátele a naléval jim třetí nebo čtvrtý šálek z improvizované džezvy, byl nemile překvapen jejich reakcemi: "Tvrdili mi, že je káva moc silná, že je to zabije. To byl pro mě šok! Já je hostil od srdce, byl jsem ješitný, že mám dobré kafe. A oni, že je zabiju! Tak jsem si uvědomil, že se budu muset v Česku vydat svou vlastní cestou."

Jeho první zkušenost s naší nejčastější přípravou kávy v předlistopadových, ale ještě i 90. letech, tedy s turkem, nebyla právě příjemná: "Když jsem ho poprvé ochutnal, uviděl jsem v hrnečku pěnu, ale nedomyslel jsem si, co bude následovat. Nicméně jsem se napil − a měl jsem plnou pusu zrní. Najednou jsem nevěděl, co s ním. Jestli ho mám jít vyplivnout na záchod… Nakonec jsem to spolkl, ale nebylo mi z toho vůbec dobře. U nás se káva pro přípravu v džezvě namele velmi jemně a pak se sedlina od extraktu oddělí opatrným naléváním."

Než si Goran Jozić otevřel vlastní kavárnu v Plzni, živil se jako elektromontér v tušimické elektrárně, což je obor, který doma v Bosně vystudoval. Poté se přesunul do západočeské metropole, kde pracoval pro firmu, jež distribuo­vala, prodávala a pronajímala hrací automaty. "V téhle branži se mi ale moc nelíbilo, tak jsem si otevřel restauraci. Měl jsem šikovného šéfkuchaře." Po dvou letech ale restauraci prodal a v roce 2002 se odhodlal otevřít si pražírnu s kavárnou. "Ten rok byl zajímavý, káva byla historicky nejlevnější díky hodně dobré úrodě."

Z džezvy je káva zdravá

reklama

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé

Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.