Volební plakát, 1946
Foto: archiv muzeí
"Lidé, kteří žijí ze dne na den a zajímají se pouze o současnost, jsou ideálním objektem pro manipulaci," tvrdí historici. Podnikli jsme s nimi proto krátký výlet do minulosti.

Bojovat za schopné a pracovité!
Pro děti − českou budoucnost
Když bohatne země, musí bohatnout i lidé!
Klid, pořádek a lepší život
Nižší daně, méně byrokracie, více svobody
Stát má sloužit, ne překážet!
S námi nezabloudíte!
Zodpovědně − pro společný domov
Pracujeme ve svém po svém
Mír ve světě, spravedlnost a bezpečí doma
Pusťte nás na ně, porveme se za vás
Tak dost, vaši budoucnost neprodáme
Peníze slušným, ne parazitům!

Klasická předvolební masáž. Všichni jsme ta hesla četli, a to až do totálního omrzení, že. Na billboardech podél pražského okruhu i na královéhradeckém náměstí, na dřevěném plotě v Hronově, na letáčcích, které rozdávali v Chebu na náměstí, u vstupu do metra či na zastávce šaliny, na internetu, na Facebooku. I když…

Kontrolní otázka číslo 1: Najdete mezi třinácti citovanými předvolebními hesly ta, jež nevznikla pro volby 2017, ale visela na všech nárožích už v roce 1946?

Nevidíte-li žádný rozdíl, není to hanba, milý voliči. Potvrzujete jen, že co se nápadů týká, nebyla to před 71 lety a není to ani dnes velká hitparáda. Tehdy šlo ovšem o zlomový moment − poslední demokratické volby na dlouhých 40 let. A dnes? Při pohledu na tak spřízněné fráze přece jen zamrazí. Co když na poplašných zprávách o "posledních demokratických volbách" něco taky bude?

Náš krátký exkurz do historie českých volebních kampaní snad dokáže psychicky méně odolnému občanu dodat nadhledu. Bude mu ho potřeba, je přece první volební den. Poznávací výlet do minulosti podnikáme proto s historiky − Martinem Sekerou, ředitelem Knihovny Národního muzea, a Pavlem Fabinim z Masarykova ústavu a Archivu AV ČR.

Havlíčku, Havle!

Když to vezmeme od počátku… Volby, tedy výběr politických reprezentantů občanů formou soutěže o poslanecký mandát, se u nás poprvé konaly v roce 1848. Tehdy se habsburská monarchie vydala směrem k moderní ústavnosti a parlamentarismu.

Plakát hnutí Volná myšlenka, začátek 20. století

"Volební pravidla byla v polovině 19. století zcela jiná, politickou zkušenost, nebo spíš politickou vzdělanost mělo málo lidí. A ženu političku? Tu byste hledali marně. Nezapomeňme, že šlo o obrovskou politickou přeměnu vynucenou zdola − revolucí. Orientovat se ve všech těchto událostech, o nichž se lidé dozvídali poprvé z necenzurovaného tisku, bylo náročné i pro vzdělanou elitu. Z ní také vyšli první občanští poslanci," vysvětluje Martin Sekera a listuje stránkami Národních novin.

reklama

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé

Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.