Miroslav Olšovský
Foto: Radek Brousil
Současná česká poezie je nepřehlédnutelná, má své čtenáře a posluchače, vydavatele i překladatele. Co knihkupce? To je horší, ale najdou se. Tomu, jakým způsobem básně vypovídají o světě, v němž žijeme, se vůbec nic nepodobá. Kdo chce vědět a vidět, jak jazyk, který denně používá, vyhlíží v celé své kráse i hrůze, měl by číst verše. A především ty nové. Jeho řeč pak třeba bude skromnější, přesnější, ostražitější. A on sám bude háklivější na prázdná slova všudypřítomných médií. Možná. Básník, prozaik a dramaturg literární kavárny Fra Petr Borkovec připravil pro magazín ego! cyklus, v němž představuje výběr českých básníků. Spíš mladších. A velice různorodých! Rubriku fotografiemi doprovází Radek Brousil.
V básnickém cyklu představujeme tyto autory:

◼ Jakub Řehák
◼ Jonáš Hájek
◼ Jitka N. Srbová
◼ Adam Borzič
◼ Martin Poch
◼ Elsa Aids
◼ Kamil Bouška
◼ Miroslav Olšovský
◼ Milan Děžinský
◼ Marie Iljašenko
◼ Luboš Svoboda

Básně už nepíšu

1.

Básně už nepíšu,
básně jsou k ničemu
Jednou mi jedna žena řekla,
co my, co nepíšem,
co máme dělat
Jak to ze sebe dostat

Nechci už psát,
chci být s těmi,
co zůstali němí

To jenom v dětství
svitla mi naděje,
že básní uchopím svět
Ale nic se nestalo
Psát básně je k ničemu

Miroslav Olšovský (1970)

je básník, prozaik a také vědec se zaměřením na ruskou literaturu a kulturu. Pracuje ve Slovanském ústavu Akademie věd ČR, žije v Praze.

Jako rusista se podílel například na prvním (a velice zevrubném) výboru z básní a próz zásadní postavy ruského undergroundu Igora Cholina. Olšovský vydal dvě básnické sbírky (Záznamy prázdnot; Průvodce krajinou) a prózu Líčení. Je rovněž autorem vizuální a konkrétní poezie. Zde publikované básně pocházejí z rukopisné sbírky Nicotnosti, v níž Olšovský staví do středu zájmu samo slovo (a samu báseň, která se ze slov – pro leckoho překvapivě – skládá!). Autor totiž vyznává – společně s mnoha ruskými undergroundovými básníky, jejichž odkaz pozoruhodně rozvíjí –, že především slovo, jazyk sám, psaní samo jsou v poezii pravou skutečností. Jeho texty si často místo misky nahnilých jablek na stole nebo klapotu dívčích podpatků v mlze všímají například nedopsané básně nebo zahozeného verše a dělají to všemi smysly, stručně a vždy s drtivou melancholií.

Na otázku, zda by podepsal výrok německého básníka Güntera Eicha, který směrem k básníkům a básním řekl "Buďte pískem, ne olejem v soukolí světa!", Miroslav Olšovský odpověděl: "Ano, podepsal. Poezie je vzpoura. Každé její slovo protestuje proti běžné skutečnosti, proti převládající průměrnosti světa – poezie je roztržka s prostředností řeči. A ukazuje realitu, jakou nikdo nechce, jakou by nejraději odvrhl jako cosi nepředstavitelného a nesnesitelného, jako nějakou temnou a nesrozumitelnou tíhu."

 

7.

zastavit se
na rohu ulice
a ještě se spatřit,
jak ses zastavil
na rohu ulice,
a vidět,
že to nejsi ty,
kdo se zastavil
na rohu ulice,

zvnějšku je to člověk,
ale co je zvnějšku

Jazyk v ubývání
a meze v bolesti

 

8.

Zdál se mi sen
jako výbuch v hlavě

Báseň

Začínala veršem, který končil slovy
dlažba, kámen

Dál si to nepamatuji
Nezbylo nic,

povozy,
nože vran,

Mandelštam.

 

11.

reklama

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé

Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.