Překladatelka Kateřina Hilská
Foto: Libor Fojtík
Má štěstí na zásadní spisovatelky a ony mají štěstí na ni. 203 let od prvního vydání Pýchy a předsudku Jane Austenové vychází nový překlad, který knihu představí dalším dvěma generacím. "Jako první žena začala společnost nahlížet kriticky," říká o Austenové překladatelka Kateřina Hilská.

Bývají talentované ženy chronicky skromné? Těžká úvaha, dokud se jich na jednom místě nesejde víc; pak je čím se zaobírat. Angličance Jane Austenové (1775−1817), jedné z nejslavnějších světových spisovatelek, nejspíš nic jiného nezbylo.

Byla předposledním z osmi dětí venkovského duchovního, který sice disponoval konexemi, ale hotovostí již méně, a její knihy se za jejího života uznání nedočkaly. Když zemřela, bylo jí 41 let, neměla manžela a o Sanditonu, jejím posledním, nedokončeném románu, slavný britský spisovatel E. M. Forster o 100 let později poznamenal: "S bolestí konstatujeme, že zde nasloucháme poněkud únavné staré panně."

Vypadá to jako dvojí porážka: autorská i osobní. Austenová však "vyhrála" za sebe a celé pokolení − ač se to bohužel nikdy nedozvěděla. Byla první ženou spisovatelkou, jíž za předchozí romány projevili uznání spisovatelé muži.

Britská spisovatelka Virginia Woolfová (1882−1941), představitelka literárního modernismu a hvězda londýnských intelektuálních kruhů, z nichž ji později vyhnala psychická choroba, respekt a chválu znalců okusila. Přesto ji čas od času zcela paralyzovaly pochyby o vlastních schopnostech. Mrazivá je v tomto ohledu například četba jejích Deníků: nejstrašnější soudy o jejím psaní nevynášeli kritikové, nýbrž ona sama.

reklama

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé

Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.